Leo Pavlát ředitel Židovského muzea v Praze

"Propagandistická hra, kterou hrají teroristé s psychicky nepředstavitelně mučenými civilisty, patří k nejodpornějším zločinům a je srovnatelná s holocaustem."

Slovo holocaust pochází z řečtiny a znamená "zápalnou oběť". Toto spojení odkazuje k Bibli, ale ve vědomí lidstva zdomácnělo jako označení pro vyhlazování Židů za druhé světové války.

Původně metafora tak nabyla zcela konkrétního obsahu, s nímž pracují historici i filosofové.

Je-li každá vojenská akce či krutost holocaustem, potom skutečný holocaust zůstává nejprve zastřen a posléze vymazán z paměti

Holocaust je jim termínem pro promyšlený nacistický program vedoucí od identifikace židovských obětí přes jejich okradení, sociální a ekonomickou degradaci po shromáždění na jednom místě a likvidaci.

Jako takový holocaust označuje genocidu zvláštního druhu, a to nejen co do způsobu provedení, ale i motivace. Z hlediska vrahů si totiž příští oběti zasloužily smrt jen proto, že se narodily. A jejich potomci byli dokonce k smrti odsouzeni ještě dříve, než byli počati.

Toto se tedy rozumí, když se řekne holocaust.

V každodenní praxi, jak ukazuje mnou zmíněný novinový citát, si však tímto slovem lze posloužit téměř neomezeně. Autorovi komentáře je holocaustem "propagandistická hra teroristů", kterou řadí k "nejodpornějším zločinům". Není sporu, že holocaust patřil k nejodpornějším zločinům v lidských dějinách.

Proto však ještě každý odporný zločin není holocaustem, a už vůbec není holocaustem propagandistická hra - i kdyby byla sebevíce odsouzeníhodná.

Slyšeli jsme svého času předsedu ODS Topolánka poukazovat na nedůvěryhodnost svých politických soupeřů výrokem, že se jedná téměř o "osvětimskou lež".

Lidovecký poslanec Karas se zase nechal slyšet, že holocaustem jsou mu interrupce. Význačný činitel českého zemědělství před časem v televizi nabídl paralelu mezi vybíjením hovězích stád v důsledku nemoci šílených krav a deportacemi skupin obyvatel do plynových komor.

Arabská, ale i levicová média v demokratických zemích celkem běžně srovnávají izraelskou armádu s nacisty, a dokonce ji obviňují z páchání holocaustu.

Rád bych připomenul, že s ohledem na historickou skutečnost, ale i vzhledem k budoucnosti by bylo dobré zacházet s výrazem holocaust či "osvětimská lež" úměrně jejich skutečnému významu.

Považuji to za povinnost vůči zavražděným, ale i vůči nám, živým, narozeným třeba desítky let po válce, pokud si máme vzít z onoho strašného období nějaké poučení.

Vždyť je-li Osvětim všude, není nikde. Je-li každá vojenská akce či krutost holocaustem, potom skutečný holocaust zůstává nejprve zastřen a posléze vymazán z paměti.

A právě o to jde: O boj se zapomněním. Existují totiž lidé, dokonce dobře zorganizovaní, kteří chtějí historickou paměť lidstva oslabit programově.

Hodí se jim to k jejich budoucí, nedemokratické vizi světa. Ti ostatní by jim v jejich díle neměli neúmyslně pomáhat. Holocaust prostě není příměr.