BBCCzech

Včera se v Londýně, v rodinném kruhu, konal pohřeb velkého českého fotografa Ivana Kyncla. Pak bylo v Royal National Theatre smuteční vzpomínkové setkání předních režiséru, herců a dramatiků.

Není divu, že si Ivana Kyncla připomínají. Ivan emigroval do Londýna v roce l980, od roku 1983 pro první londýnskou scénu fotografoval a 1200 inscenací.

Fotil premiéry v divadle Almeida, dokumentoval herce i podklady pro plakáty. Jako osobního fotografa si ho pozvali Harold Pinter, Arthur Miller, Tom Stoppard, ale i tvůrce muzikálů Lloyd Webber a další.

Večer Ivan Kyncl fotografoval, v noci snímky zpracovával, ráno je odevzdával. Stále v letu, stále na "volné noze", stále plný entusiasmu. I to možná zapříčinilo, že ve svých jedenapadesáti letech zemřel po celodenní práci na první infarkt.

V cizině je tento bohem nadaný fotograf známější než v Čechách, kde se narodil. Proč?

Jako syn Karla Kyncla (novináře, který pracoval i pro BBC), zavřeného spolu s Rudolfem Battěkem již začátkem sedmdesátých let, nesměl pochopitelně studovat.

Vyučil se, pracoval jako rutinní fotograf v závodu Fotochema a při tom "tajně" dělal snímky pronásledovaných přátel.

Především díky němu jsou zdokumentovaná setkání mluvčích Charty 77, bytové divadlo u Vlasty Chramostové, sledování Františka Kriegla a prof. Hájka, Patočkův pohřeb. Zavřenou Otku Bednářovou fotografoval Ivan Kyncl spolu s jejím synem dokonce přes mříže věznice v Opavě.

Jindy zase s velkým rizikem zachytil fotoaparátem lidí vláčené StB k soudu na Pankráci. Když měl pohřeb otec Václava Havla, fotografoval Ivan Kyncl lidi, hovořící s Havlem, který byl na tento obřad na pár hodin přivezen přímo z vyšetřovací vazby v Ruzyni. Když Ivan odcházel z krematoria, viděl, že se k němu blíží příslušníci StB.

S eskamotérskou zručností vyndal z aparátu cívku, nasadil novou a státní bezpečnost mu pak, po tahanicích, zabavila bezcenný film. Ten důležitý schoval pod sádrový korset, který tehdy nosil kvůli úrazu páteře.

Černobílé snímky z pohřbu pak nejen obletěly svět, ale staly se i součástí knihy fotografií, kterou s textem Karla Kyncla vydala později Nadace Charty 77 ve Stockholmu ve spolupráci Amnesty International.

Ještě před tím, než Ivan Kyncl emigroval, byl opakovaně na ulici zadržen StB, ostříhán, svlečen, jeho ateliér prohledán a řada negativů poškozena.

Jindy zase StB Ivana Kyncla - spolu s Rudolfem Battěkem - vyvezla v noci za Prahu kamsi do severních Čech, kde mu tajní řekli, aby vystoupil z auta a utíkal přes pole. Čekal, že po něm budou střílet, šel pomalu, a policie naštěstí odjela. Ivan došel domů k ránu pěšky.

Do emigrace byl vyhnán na podzim l980. Skoro bez znalosti jazyka začal v cizině znovu. A zase se angažoval pro svou vlast. Díky němu máme snímky básníka Ivana Blatného, jen díky němu existují mnohé portréty exilových spisovatelů.

Po převratu se již Ivan Kyncl do Prahy natrvalo nevrátil. V Londýně se oženil, měl tam svou práci. Po roce 1989 sice do Čech přijel na návštěvu, ale například velkou výstavu zde neměl.

Snad se podaří, alespoň dodatečně, představit jeho snímky nějakým representativním způsobem. Nejsou to jenom "nějaké" fotografie. Je to zachycení života za normalizace, za chycení osudu jedné generace.