Ondřej Štindl analytik BBC

Ministr vnitra František Bublan ve včerejším interview BBC řekl: "Teď se v tom nikdo nevyzná, já už také ne."

Připustí-li takovou nevědomost šéf resortu, který je čas od času podezírán, že toho ví až příliš - ne-li všechno, mohou snad značný stupeň dezorientace připustit i další profesionálové, náplní jejichž práce je vědět nebo alespoň vědění předstírat. Jak povzbudivé.

Český justiční systém se v Kořistkově aféře nepředvedl jako systém, ale spíš jako konglomerát různých klik a skupin

Ani tentokrát ale věc bohužel není tak úplně jednoduchá. Zatímco některé věci se stávají čím dál nejasnějšími, jiné začínají být až nepříjemně očividné.

Když Kořistkova aféra začala, vyjadřovali mnozí, včetně autora těchto řádků, přání, aby se tahle aféra dotáhla do konce, ať už bude jakýkoliv.

Bylo to pravděpodobně přání pošetilé, mimo jiné i proto, že faktický základ té kauzy - tedy tvrzení poslance Kořistky popírané pány Večerkem a Dalíkem - nebyl příliš bytelný. Určitě ne dost na to, aby se dalo čekat, že se aféra vyvine jinak než ostatní případy typu "někdo o někom cosi nepěkného říká".

Navíc vyšetření podobného případu předpokládá existenci nějakého nezávislého a vůči politickým tlakům odolného justičního systému. Ten český se ale v Kořistkově aféře nepředvedl jako systém, ale spíš jako konglomerát různých klik a skupin - na pozorovatele zvnějšku to alespoň takovým dojmem působí.

Informace v médiích

To je možná užitečné, ale zároveň dost znepokojivé zjištění. Podobně zarážející je činorodost, s jakou různí představitelé toho systému pouštějí do médií všelijaké informace, a ochota, s níž je sdělovací prostředky zveřejňují.

Týká se to obou stran té kauzy. V novinách bylo během posledních dní možné se dočíst, jak poslanec Kořistka při výslechu na detektoru odpovídal na kterou otázku, nebo o čem si s kým telefonoval předseda ODS Mirek Topolánek.

Těžko odsuzovat novináře za to, že zveřejňují informace, které se k nim dostanou. Je ale docela možné, že jediný konkrétní výsledek téhle kauzy, v níž už se nevyzná ani ministr vnitra, bude právě další a výrazné posunutí hranice, řekněme, privátního prostoru.

Z kriminálních kauz se tak stává útržkovitá politická reality show s dost drsnými občansko právními implikacemi

Člověk napříště zřejmě musí počítat s tím, že se obsah jeho telefonických rozhovorů dostane do novin, o což se přičiní státní úřady.

Veřejnost, která je takto zásobována důvěrnými, ale zároveň kusými informacemi, je tak manipulována do postavení soudce, který má rozhodnout o čemsi, co neví, jen základě jakési iluze vědění.

Z kriminálních kauz se tak stává útržkovitá politická reality show s dost drsnými občansko právními implikacemi. Podobná situace ostatně nastala i v případě korupce ve fotbale, kdy se na veřejnost dostaly dlouhé úryvky z přepisů telefonátů obviněných rozhodčích a nejen jich.

Barvitě obhroublý jazyk, neomalenost a hloupost těch konverzací k těm přepisům přitáhla množství vděčných čtenářů.

Člověk přitom snadno zapomněl, že tohle zábavné čtení se k němu vůbec nemělo dostat, že ti lidé jsou obviněni z korupce a ne z nekultivované mluvy a že také mají svá práva.

Jako by se tu ustavoval nějaký nový a potenciálně nebezpečný modus operandi. Ty důležité věci se nevyšetří, kompenzovat se to ale bude tím, že se zveřejnění spousta věcí, do kterých nikomu nic není.