|
Případ slov | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Nesmlouvavé vyjádření Zlatuše Andělové dost možná může znamenat konec Kořistkovy aféry - nebo alespoň jejího policejního vyšetřování. Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová sice včera v Interview BBC vyjádřila jistý údiv nad příkrostí jejího soudu, nicméně - i kdyby se ve slovech krajské státní zástupkyně odrážely její politické sympatie a i kdyby v celé věci hrály nějakou úlohu osobní vazby, jak naznačuje včerejší Právo, těžko se dá předpokládat, že by se krajská státní zástupkyně uchýlila k tak ostrým výrazům, pokud by to, co našla ve spisu , její interpretaci alespoň neumožňovalo, - nesvědčí-li to o nezákonnostech naprosto jednoznačně. Neznamená to ale, že s možným koncem Kořistkovy aféry přichází nějaká katarze. Naopak. Jestli ta kauza zatím něco přinesla, tak posílení nedůvěry všech ke všem. A co je horší - k té nedůvěře mohou existovat dobré důvody. Nebo přinejmenším mohou věci takhle působit. Občanští demokraté jistě mají důvod k oslavám - vyjádření krajské státní zástupkyně plně potvrzuje to, co o Kořistkově kauze říkají už dlouho, navíc v předvolební době představuje takové vítězství pravé požehnání. Jenomže právě jejich někdy křečovitá lamentace nad policejním státem a vládou, která se neštítí politického nátlaku na justiční systém, představovala také svého druhu politický nátlak. Koneckonců ODS možná za dva roky vyhraje volby, třeba bude spravovat resorty justice a spravedlnosti. Zájmů kariéry si dobře vědomý činovník si může dát dvě a dvě dohromady a zjistit, že dnešní - možná riskantní - vzdor se mu může jednou vyplatit. Samozřejmě, že takhle to být nemusí a možná ani není. Je ale pravda, že občanští demokraté svým chováním takovýhle výklad umožnili. Nepříliš věrohodně ovšem působí i argumentace druhé strany, například okázalá nechuť premiéra Stanislava Grosse ke kauze cokoliv říkat. Přinejmenším netaktické jistě byly i komentáře ministra Bublana ohledně výsledků Kořistkova testu na detektoru. Nepřiměřeně akčním způsobem působilo i zatčení Marka Dalíka a Jana Večerka. Těžko si přitom představit katastrofálnější zprávu než zjištění, že policie je zneužitelná k politickým účelům. Právě proto je ale škoda těch slov, jimiž se do toho spletitého případu vnesla další nejednoznačnost. Kauza Zdeňka Kořistky je od začátku případ slov, na která se postupem doby nabalují slova další a další, slova čím dál vážnější a zároveň jako by postupem doby ztrácející význam. Až ten případ skončí, bude mít možná každý dost důvodů se domnívat, že mu vývoj dal za pravdu a setrvat v pohodlí svých apriorních soudů. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||