Adam Drda analytik BBC

Autor těchto řádků se tehdy věcí dost intenzivně zabýval - a tak si pamatuje na typický rys referování o zmíněné kauze.

Byla složitá, prakticky nikdo jí pořádně nerozuměl a proto se o ní psalo s jakousi ledabylou povrchností: buď jako o jasném případu restituční podvodnice, nebo - mnohem řidčeji - jako o estébáckém spiknutí.

Způsobilo to, že veřejnosti setrvale unikalo to podstatné: ať už se Marta Chadimová dopustila, nebo nedopustila nějakého restitučního podvodu, v její věci zásadním způsobem selhával justiční systém.

Případ Vladimíra Hučína, který se odvíjí od jeho staré 'války' s bývalými severomoravskými komunisty, je v mnohém podobný procesu s Martou Chadimovou

Prezident Václav Havel stíhání Chadimové zastavil, za což si vysloužil příval kritických poznámek, nicméně učinil tak plným právem.

Zdálo se totiž, že soud se rozhodl uvrhnout Chadimovou do vězení, ať už proti ní existují důkazy, nebo ne, a kromě hlavy státu zřejmě nebylo síly, která by tu nebezpečnou tendenci dokázala zvrátit.

Případ Vladimíra Hučína, který se odvíjí od jeho staré "války" s bývalými severomoravskými komunisty, je v mnohém podobný.

Z médií se každou chvíli dozvíte, že se někde sešli Hučínovi příznivci, že Hučín je fanatický antikomunista a že jeho sympatizanti pronášejí výroky jako "demokracie v této zemi je jen fraška" nebo "komunisti už zase všemu vládnou".

Čtenáři či divákovi je zřejmé, že jsou to výroky poněkud přepjaté, jejich hlasatelé navíc často nevypadají "mediálně důvěryhodně", to jest nejsou oblečeni jako z posledního žurnálu.

OBVINĚNÍ HUČÍNA Šířil prý poplašnou zprávu o levicovém extremismu Ohrožoval utajované skutečnosti, protože měl doma papíry z BIS, které u sebe mít neměl Neuposlechl rozkazu nadřízeného, kterému nepředal síť svých agentů, protože prý vedení BIS nevěří Ndovoleně se ozbrojoval, což je doloženo nálezem dvou malorážek, u nichž se přesně neví, komu vlastně patřily

Reakce nejednoho konzumenta pak zní: "Zase nějací magoři, že si nedají pokoj". Přitom se téměř ztratí, že ti lidé v mnoha ohledech požadují racionálně uchopitelné věci.

Například je tu požadavek, aby proces s Hučínem byl veřejný. Je to logické: Hučín tvrdí, že obvinění proti němu jsou vykonstruovaná a že proces je zmanipulovaný.

Některá fakta z případu pochybnosti skutečně vzbuzují. Bylo by tedy v zájmu soudu, aby jednání otevřel veřejné kontrole.

To se neděje s poukazem na to, že Hučín byl důstojníkem BIS a v soudní síni se údajně mluví o "utajovaných skutečnostech".

Jenomže Hučín i jeho obhájci tvrdí, že o ničem tajném dosud nepadlo ani slovo. Kdo má pravdu? A proč soudce jednoduše neuzavře jen ty části jednání, kde se o "utajovaných skutečnostech" bude mluvit?

Další věc: vedle zneužití pravomoci veřejného činitele je Hučín obviněn ze série trestných činů, které vypadají jako pracně sestavená snůška obvinění, z nichž každé samostatně nemá velkou váhu.

Šířil prý poplašnou zprávu o levicovém extremismu, ohrožoval utajované skutečnosti, protože měl doma papíry z BIS, které u sebe mít neměl.

Neuposlechl rozkazu nadřízeného, kterému nepředal síť svých agentů, protože prý vedení BIS nevěří, nedovoleně se ozbrojoval, což je doloženo nálezem dvou malorážek, u nichž se přesně neví, komu vlastně patřily atd. atp.

Některá fakta z případu pochybnosti skutečně vzbuzují. Bylo by tedy v zájmu soudu, aby jednání otevřel veřejné kontrole

Letos v červenci Okresní soud v Přerově Hučína potrestal podmíněným trestem šesti měsíců za to, že v roce 2001 neoprávněně získal celých 7 600 korun na nemocenských dávkách...

Těžko pochopit, proč byl Hučín kvůli takovým věcem držen rok ve vazbě, proč musel namáhavě usilovat o zrušení rozsudků, které nad ním vynesly předlistopadové bolševické soudy.

I to proč někteří policisté potají rozšiřují dokument s názvem Stručná rekapitulace konfliktů Vladimíra Hučína se zákonem a společností do roku 1989, který tvrdí, že se Hučín tehdy dopouštěl obyčejných kriminálních deliktů - a tudíž de facto navazuje na postupy a závěry komunistické justice.

Nakonec je tu velmi podivný středeční zákrok policie, která vynesla a vyvlekla ze soudní chodby Hučínovy příznivce, protože prý rušili, přičemž většinou šlo o starší lidi, kteří mají za sebou roky v komunistických kriminálech.

Celkově vzato, je to divný případ, zvlášť když se v něm tak usilovně angažuje policejní a justiční aparát státu, který například brutálního estébáckého vyšetřovatele Aloise Grebeníčka nedokázal ani přivést do soudní síně.