|
Motorkáři ohrožují hlavně sami sebe | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Jsou mladí, neklidní a prý také neukáznění, nebezpeční a hluční. Tak vnímá většina účastníků silničního provozu motorkáře, muže - a dnes už také ženy - na silných strojích.
Ale jsou motocyklisté skutečně tím největším postrachem českých silnic? Podle statistik Sdružení automobilového průmyslu vykazuje ze všech vozidel právě prodej motocyklů na českém trhu meziročně největší nárůst. Motocyklový průmysl zároveň rychle vstřebává nejmodernější techniku používanou na závodních okruzích. Zdržení není delší než pět let. Motocyklista si tak dnes může koupit stroj, který akceleruje z nuly na 100 kilometrů za 2,8 sekundy. "Zrychlení tohoto motocyklu se pohybuje v řádu gravitačního zrychlení," říká Vlastimil Rábek, soudní znalec v oboru dopravních nehod. Helma nestačí Následky nehod na motocyklech jsou pro jejich řidiče a pro spolujezdce mnohem vážnější než u ostatních motorových vozidel. V loňském roce připadalo na tisíc dopravních nehod v průměru sedm usmrcených lidí, v případě nehod motocyklů je toto číslo šestkrát vyšší. Často proto, že motorkáři se nedostatečně chrání, ale podle Vlastimila Rábka ani dobrá helma nic neřeší. Motocyklistu podle něj nezabíjí rychlost, ale změna rychlosti při nárazu. Může ho zabít i pohyb tělních tekutin: "Často mu praskne aorta a srdeční chlopně. I kdyby byl v zatáčce, kde se mu stane nehoda operační sál, nikdo mu nepomůže." Jedno procento nehod Motorkáři jsou nebezpeční v prvé řadě sami sobě. A z dopravních statistik vůbec nevyplývá, že by byli právě oni obecně zdrojem problémů. Za prvních osm měsíců letošního roku zavinili motocyklisté pouze jedno procento všech dopravních nehod. A ani Rostislav Plachý, policejní rada celorepublikové dopravní policie si nemyslí, že by neukázněnost motocyklistů nějak vybočovala z průměru: "Řidiči se dělí na ukázněné a neukázněné. Všichni motorkáři jsou potenciální dárci orgánů, někdy i vlastní vinou." Motorka upoutá A samozřejmě poslední, kdo by souhlasil s tím, že motocyklisté jsou nějak výjimečně neukáznění, jsou právě sami motorkáři. Redaktor Motocyklových novin Ivo Pospíšil vlastní Yamahu Faser o obsahu tisíc kubíků. Myslí si, že na motorkáře je prostě jen víc vidět: "Motorka je na silnici atraktivní. Po dálnici mě předjede 20 aut, byť jedu 130 a ona 180. Když projede rychleji pestrobarevná motorka, každý si pomyslí cosi i bláznivých řidičích." Ivo Pospíšil ale připouští, že zvláště těm nejmladším motorkářům se dostávají do rukou stroje, jejichž sílu nezvládají. Potíže s přesedáním Navíc řidičské průkazy jsou odstupňovány podle kubatur a věku řidiče. Podle Iva Pospíšila však toto rozdělení není dobré. Například mezi kategorií motorek o výkonu do 25 kilowat, které mohou řídit lidé od 18 let, a motorkami bez omezení výkonu, které si mohou pořídit motocyklisté od 21 let, je podle Pospíšila obrovský rozdíl: "Rozdíl mezi řízením motorky o výkonu 25 kW a přesednutím na motorku bez omezení je pro 90 procent populace nepředstavitelný. Je to podobné, jak by si někdo z průměrně slušného dvoulitrového auta přesedl do Formule 1." Motorka jede první rychlostní stupeň zhruba 14O/h, druhý kolem 200 km/h, maximální rychlost je pak asi 300 km/h. Závody mezi auty Kapitán Václav Hemerka z dopravního oddělení policie v Brně-Řečkovicích, pod které spadají i komunikace kolem brněnského závodního okruhu, má zkušenosti s rozumnými i nerozumnými motorkáři.
Ti nerozumní o sobě podle kapitána Hemerky dávají nejvíce vědět v době pořádání Velké ceny: "Jsou povzbuzeni výkony závodníků a hned si to chtějí zkoušet na našich komunikacích. Snažíme se změřit jim rychlost a závody jim znechutit, jak jen to jde." Je ovšem veřejným tajemstvím, že motorkáři policistům občas prostě ujedou. Podle kapitán Hemerky ale ne tak často, jak se mezi lidem traduje: "Není běžným jevem, že by nám motocyklisté ujížděli. Jsme připraveni je dojíždět. Taktiku zákroků bych ale nerad prozrazoval," omlouvá se policista. Napravený dobrodruh Jiným jevem, kteří policisté dobře znají a podle kapitána Hemerky pokutují jako přestupek, je ohýbání či zakrývaní značek tak, aby záznam z radarových zařízení nemohl zachytit totožnost motorkářů. Ovšem i ti neposlušní motorkáři nakonec mohou ze svých kousků vyrůst. Takto vzpomíná na svá mladá léta, Vlastimil Rábek, dnes soudní expert na dopravní nehody. "Když mi bylo 21 let, jeli jsme na sraz motorkářů a všechny jsme předjížděli rozdílem třídy. Byli jsme mistři světa. A ten den ze sedmi motorek tři z nás, řidičů, spadli." Dnes už prý soudní znalec Rábek řídí pozorně a ukázněně. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||