|
Náchod | |||||||||||||||||||||||||||
23. září jsem byl zahrát v Náchodě Josefu Škvoreckému k osmdesátinám. Nehrál jsem samozřejmě sám, hudebními hvězdami večera byli Jiří Suchý a Eva Pilarová, celý večer pak moderoval Michal Viewegh. Narozeninový koncert se konal na závěr dvoudenní mezinárodní konference o životě a díle Josefa Škvoreckého, kterou uspořádal nikoli stát, jak by se asi čekalo, ale osoba zcela soukromá - Václav Krištof, ředitel a majitel škol: gymnázia J.Š. a Literární akademie J.Š. Jak jsem tak čekal na svůj výstup a procházel se po chodbách náchodského divadla, zaslechl jsem mimo jiné i lehký podiv na tím, kolik péče se věnuje zrovna tomuto spisovateli detektivek, když Náchod má přece i jiné rodáky a Česko i jiné - možná dokonce lepší - jubilující spisovatele. Do sporu jsem nepustil ani ne tak ze zbabělosti, ale aby nedošlo ke střetu zájmů - jednak jsem u Škvoreckých v 68 Publisher vydal knihu, za druhé jsem jako externista angažován Literární akademií Josefa Škvoreckého k seminářům o tvůrčím psaní. A tak jsem si odpověď sestavoval jen v duchu, ovšem s plánem na publikování… Člověk vůbec nemusí být milovníkem detektivního žánru, aby přesto uctivě smekl. Možná by stačilo podívat se jenom na seznam knih, které torontské nakladatelství Josefa a Zdeny Škvoreckých za dobu své existence vydalo. Ale i z laického pohledu na československou literaturu po druhé světové válce je Škvorecký dobrým majákem. Jeho život a dílo jsou totiž pádnou odpovědí všem, kdo říkají, že "tenkrát" "tomu" propadl každý. "Tenkrát", míní se po druhé světové válce, a "tomu", tedy komunistické myšlence. Lze samozřejmě uvádět kvanta věhlasných a zasloužilých spisovatelů světových jmen, kteří svou daň na oltář blbosti položili buď z naivity, nebo z prospěchářství, a kteří dnes ve svém díle pokračují úplně jiným úctyhodným směrem. Lze se zamýšlet nad tím, jaká doba byla a co všechno má na svědomí všeobecné nadšení z pádu fašismu, pokaždé však člověk narazí na jméno Josef Škvorecký, které se teorii nekritického nadšení vzpírá. Žádné úlitby v díle bolševickým bohům s omluvou za nadšení z doby a za nerozvážné mládí, tvůrčí život celkem jasný, klidný a v nejlepším slova smyslu vlastenecký daleko v zámořském exilu. Nad málokterým českým spisovatelem se k narozeninám sešlo tolik mezinárodních literárněvědných kapacit v jeho rodném městě, málokterý český spisovatel v plné tvůrčí síle může o sobě říci, že nějaká škola nese jeho jméno. J.Š. má hned dvě. Alespoň v tom lze vidět jakousi dějinnou spravedlnost. Chodil jsem kdysi na Gymnázium Jana Nerudy, ale to jméno v názvu školy se léty jaksi odpoutalo od svého nositele: vyslovovali jsme je zcela automaticky a bez zájmu, a když už jsme pomysleli na Nerudu spisovatele, pak jen jako nepříjemnou součást osnov. Přál bych J.Š., aby se mu tenhle osud co nejdéle vyhýbal. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||