Adam Drda analytik BBC

Soustředíme-li se na oficiální prohlášení, pak z bleskové návštěvy Gerharda Schrödera v České republice a z jeho debat s českým premiérem a prezidentem vyplynulo to, co agenturní zprávy shrnují do následujících dvou vět a co téměř doslova řekl i spolkový kancléř:

"Česko-německé vztahy jsou v současnosti na velmi dobré úrovni. V rámci Evropské unie jsou obě země důležitými partnery."

Po téhle banální informaci se skoro nedá ubránit pocitu, že Schröder do Prahy letěl jen proto, že to měl dlouho dopředu napsáno v diáři.

Jistě, v Praze se hodně mluvilo o "evropských tématech".

Gerhard Schröder ujistil, že berlínská vláda - podobně jako v případě Polska - tyto žaloby nepodpoří, což bylo v Praze nadšeně přijato

Na konferenci, jíž se účastnili zejména sociální demokraté v čele s eurokomisařem Vladimírem Špidlou, se například probírala budoucnost sociálního státu, přičemž Schröder označil jeho modernizaci za "klíčové téma evropské a možná i světové politiky současnosti i hlavní téma česko-německého soužití."

Pěkně přepjatý jako by zásadní výrok, ale co si s ním počít? To, že je rekonstrukce nevyhovujících sociálních systémů důležitým evropským témem je přece jasné už několik let.

Pojmenuje-li se jako "modernizace sociálního státu", pak jde ale o problém socialistů, nikoli Evropy. Že se jedná o klíčové světové téma je pravda tak ze třetiny nebo ze čtvrtiny.

A že by se modernizace sociálního státu měla přerodit v dominantní otázku česko-německých vztahů, to je zase novinka, která se asi dobře poslouchá členům ČSSD, avšak zároveň vyznívá dost legračně.

Uvidíme, jak bude "dominovat", jestli bude za pár let v Česku u moci ODS a v Německu CDU/CSU - příznačné je, že po setkání s Václavem Klausem o této "klíčové věci" nepadla ani zmínka.

Mluvilo se také o přistoupení Turecka k Evropské unii. Ani to není v Česku aktuální problém, diskuse o postoji k tureckému členství tu sotva začala. Premiér Stanislav Gross má na věc také odpovídající silný názor:

"Nemělo by smysl rozhovory s Tureckem zdržovat, ale ani uměle urychlovat."

Další evropská otázka je rozpočet unie na léta 2007 až 2013. Češi by jej chtěli oproti současnosti navýšit, Němci jako jedni z největších plátců se tomu dost srozumitelně brání.

Výsledek pražských rozhovorů je, že obě země budou na přípravě rozpočtu spolupracovat. Ale představoval si snad někdo, že dva unijní státy spolupracovat nebudou?

A co se týká rozdílných stanovisek, kancléř je přesvědčen, že "dosáhneme rozumného kompromisu", což je jistě opět závěr z kategorie těch "zásadních".

Nejsledovanější otázkou návštěvy byly problémy s vyhnanými Němci, kterých jsou statisíce, ale několik desítek z nich podalo u štrasburského soudu majetkové žaloby na Českou republiku.

Gerhard Schröder ujistil, že berlínská vláda - podobně jako v případě Polska - tyto žaloby nepodpoří, což bylo v Praze nadšeně přijato.

Problémy, které vycházející z historie obou národů a dosud v různé míře zasahují obě společnosti nikam, nezmizely, jenom se teď zrovna velkoryse přehlížejí

Jako drobný problém se jeví, že ať už jsou ty žaloby oprávněné nebo ne, byly podány jednotlivci na český stát u nezávislého soudu. Jestli je německá exekutiva podporuje nebo ne by tedy mělo být úplně vedlejší.

Rozhovory se zřejmě vůbec nedotkly tuzemského plánu na odškodnění - řečeno vládní terminologií "humanitární gesto" - vůči Němcům, kteří po válce směli zůstat v Československu jako občané druhé kategorie. Česká vláda už takové gesto několikrát inzerovala a vždycky je nakonec dala k ledu.

Premiér Stanislav Gross prohlašuje, že je to výhradně domácí záležitost, ale v tom se mýlí.

Na věc se totiž dá dívat i tak, že Gerhard Schröder, který zahlazuje vážné problémy s Polskem, týkající se válečných a poválečných událostí, prostě nechal plavat několik desítek tisíc českých Němců, kteří mu nestojí za nové obtíže.

Civilizované země se přitom o osudy krajanů, žijících jiných státech obvykle solidárně zajímají. A Česko se vůči německé menšině chová dost necitlivě: ti, kdo k ní patří, byli vyloučeni z restitucí, zůstali jim komunisty deformované důchody a především pocit, že ještě pořád žijí někde, kde o ně dvakrát nestojí.

Celkově vzato, Schröderova pražská návštěva potvrdila, že mezi současnou českou a německou reprezentací neexistuje vážný politický konflikt a mezi státy probíhá úspěšná hospodářská spolupráce.

Problémy, které vycházející z historie obou národů a dosud v různé míře zasahují obě společnosti nikam, nezmizely, jenom se teď zrovna velkoryse přehlížejí.