BBCCzech

Na pár dní jsem unikl z Prahy a vzdálil se tak utěšeně problémům, které tu řeší do omrzení náš tisk, jako například, zda vznikne jakýsi film Vratné lahve, nebo nevznikne (jak jsem pochopil, je toto dilema dokonce hlavním tématem celovečerního dokumentu).

Odjel jsem do Vídně na sympózium o významném fyziku Philippu Frankovi, který kdysi také přednášel na pražské německé univerzitě, podobně jako Ernst Mach nebo Albert Einstein.

Navštívil jsem konečně proslulý Museums Quartier - areál bývalých císařských koníren, které byly proměněny v galerie, muzea, experimentální divadelní scény a další kulturní stánky.

Jsou tu dokonce tvůrčí dílny pro mladé umělce. Do barokního komplexu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu byly vestavěny nové budovy, některé docela zajímavé, jako černý kvádr galerie moderního umění Mumok (architekti Ortner a Ortner), jiné dosti nudné.

Celé je to impozantní, jenže atmosféra někdejších omšelých budov se nějak vytratila. Kdysi jsem tu viděl podmanivou výstavu věnovanou Sigmundu Freudovi: v poněkud pochmurných sálech byly nainstalovány různé nepříliš přívětivě působící lékařské přístroje, z nichž některé spíše připomínaly důmyslné mučící aparatury, bylo tu i proslulé kanape pro pacienty legendárního psychoanalytika a vše se topilo v přítmí, neboť expozici osvětlovaly jen slabě doutnající Edisonovy žárovky.

Bylo to nezapomenutelné a ctilo to ducha místa, génia loci. Teď je tu všude světla dost, ze všech stran na vás útočí skvělá výtvarná díla, reklamy, poutače. Ale celkově je to jen spektákl, který najdete všude jinde.

Další zklamání mi připravily Gasometry - jiná atrakce současné vídeňské architektonické scény. Jde o čtyři obrovské válcovité stavby z režného zdiva, které byly postaveny na konci XIX. století jako městské plynojemy ve čtvrti Simmering.

Jde vlastně o industriální architekturu a dlouho se hledalo využití pro tyto kolosální objekty.

Nakonec byla vypsána soutěž a zpracovány návrhy na vestavbu bytů, kanceláří, archívu a obchodů. Renomovaní architekti - mezi nimi například známý Francouz Jean Nouvel - autor slavného Arabského institutu v Paříži nebo také pražského Zlatého anděla - se chopili atraktivního úkolu.

Výsledek je ale rozpačitý. Uvnitř vás čeká uniformní interiér obrovského nákupního centra s multikinem, supermarkety, bary a kavárnami. Je to sterilní svět, který s romantickým kouzlem původních staveb nemá nic společného: zvenku verneovská architektura, uvnitř banalita.

Jsem samozřejmě rád, že se pro chátrající stavby našlo nové využití, ale nemohu se zbavit dojmu, že forma se moc nepovedla - do originálního mikrosvěta byla násilně implantována postmoderní kakofonie.

A pak zase zpět domů do Prahy. Na hranicích jsem otevřel české noviny a hned na první stránce se zase řešilo: Natočí ten Svěrák Vratné láhve, nebo nenatočí? Má ty dobroto, to jsou starosti…