Daniel Kaiser analytik BBC

Předseda vlády Gross v posledních týdnech zkouší státnickou polohu: nejdřív vyhlásil boj skepsi v této zemi plné talentovaných lidí, včera zase občanskodemkratickou opozici pokáral za to, že pomlouváním policie poškozuje dobrý obraz republiky v zahraničí.

Na Řípu si premiér posteskl, že opozice zpochybňuje "fungování spravedlnosti v tomto státě." Po takových výkonech politiků veřejnost podle Grosse svému státu těžko může důvěřovat.

Na Řípu si premiér posteskl, že opozice zpochybňuje "fungování spravedlnosti v tomto státě"

Jenže veřejnost, kdyby ji to zajímalo, mohla o fungování policie v případech, ve kterých se trestní právo protíná s politikou, v uplynulých letech pochybovat už několikrát.

Vynechme teď aféru Kořistka - Dalík; jak řekl ministr vnitra Bublan, nemá cenu předbíhat vyšetřování. Vnořme se raději na chvilku do nedávné historie českého policejního sboru.

Hned po nástupu ČSSD k moci v roce 1998 začíná případ zaměstnance Bezpečnostní a informační služby Romana Hrubanta.

Tento muž od svých nadřízených ještě před volbami dostal za úkol vypátrat, kdo z BIS vynáší informace opoziční ČSSD.

Muže, které vytipoval, čekala po Zemanově nástupu rychlá kariéra, jeden se dokonce stal šéfem nově zřízeného Národního bezpečnostního řadu.

Zato Hrubanta policie spolu s inspekci BIS obvinila ze zpronevěry a vydírání na základě výpovědí vězněných recidivistů.

Sedmnáct měsíců seděl Hrubant ve vyšetřovací vazbě kvůli obvinění, které nakonec u soudu žaloba radši sama stáhla.

Podobně se odvíjel případ čtyř elitních policistů z Útvaru pro boj s organizovaným zločinem, kteří se dostali do křížku s bývalým sociálnědemokratickým exponentem a policejním radou Josefem Douchou.

Také oni byli za dramatických okolností zadrženi, jejich obvinění nevydrželo první pohled soudce, stejně jako Hrubant po této zkušenosti z policie sami odešli.

Zhruba od nástupu ČSSD k moci pracují někteří vyšetřovatelé kauz s politickým pozadím vyloženě kampaňovitým stylem

A efektní zatýkání na kameru? Například loni v prosinci, kdy se majitel Karbo Investu Koláček ocitl ve finále vládního tendru na prodej společnosti Sokolovská uhelná.

Vláda ji prodala managementu firmy, v němž působil ekonomický poradce premiéra Špidly Ungermann.

Pár dní před rozhodováním vlády ale Koláček putoval do vyšetřovací vazby, aniž by se případ posunul kupředu. Vyšetřování se vleče dodnes.

Stejně tak dramaticky, ale jenom na chvilku policie zatkla tehdejšího ředitele TV Nova Železného.

V roce 2000 obsadili po zuby ozbrojení policisté, opět za přítomnosti médií, centrálu Investiční a průmyslové banky.

Ve výčtu podobných případů by se dalo pokračovat.

Ať už si o předchozích českých nebo československých vládách myslíme co chceme, až do roku 1998 takové policejní praktiky rozšířené nebyly.

Zhruba od nástupu ČSSD k moci pracují někteří vyšetřovatelé kauz s politickým pozadím vyloženě kampaňovitým stylem. Jako kdyby policejní sbor řídila nějaká mediální agentura, zvyklá čas od času rozčísnout hladinu.

Pokud se ukáže, že o schůzce s Dalíkem a Večerkem říkal pravdu Kořistka, budeme silný slovník občanských demokratů, v němž nechybí grosstapo nebo putinizace, spolu s premiérem moci vysvětlit jako nervozitu Topolánkových lidí z rostoucí popularity ČSSD.

Do té doby je ale přípustná i jiná interpretace: že to, co teď zní z ODS, je možná přezvučená, ale přece jen historická paměť.