Ondřej Štindl analytik BBC

Dosavadní vývoj toho případu ale spíš naznačuje, že se míra špíny v českém veřejném životě v jeho důsledku spíš ještě zvýší.

Aktéři aféry kolem údajného pokusu uplatit Zdeňka Kořistku totiž často vystupují způsobem, který jako by potvrzoval nejtemnější podezření jejich protivníků.

Čtvrteční zatčení Jana Večerka a Marka Dalíka skutečně působilo dojmem příliš efektním - o kauze se psalo a mluvilo dlouhé týdny, těžko říci proč se najednou policie přepnula do akčního modu a přišla si pro Jana Večerka v šest hodin ráno.

Jednání ODS a především jejího předsedy Mirka Topolánka nepotvrzuje obraz státní mocí pronásledované nevinnosti

Stejně nadbytečné bylo i vyjádření ministra vnitra Františka Bublana, který před televizními kamerami potvrdil, že Zdeněk Kořistka při vyšetření na detektoru lži obstál.

Zveřejněné informace o důkazech, které policie proti Dalíkovi a Večerkovi má, také nepůsobí dojmem, že obvinění proti oběma vyslancům předsedy ODS Mirka Topolánka, je, řekněme, neprůstřelné.

Těžko čekat, že by Dalík a Večerek mohli být odsouzeni jen na základě výpovědi Zdeňka Kořistky, případně lidí, kteří dosvědčují, že Zdeněk Kořistka s nimi o čemsi hovořil.

Navíc zatčení Marka Dalíka a Jana Večerka přišlo v době, kdy se objevují jiná závažná obvinění, která tak či onak souvisejí s prací bezpečnostních složek.

Policie vyšetřuje údajné manipulace při udělování bezpečnostních prověrek - podezření, že k nim docházelo jsou stará už čtyři roky a budou-li potvrzena, je politická odpovědnost na tehdejším ministrovi vnitra Stanislavu Grossovi.

Do médií pronikly informace, podle nichž byl v souvislosti s tou kauzou odposloucháván Andrej Surňak - Grossův poradce a stratég jeho vztahů s veřejností.

Tento týden také vystoupil někdejší blízký spolupracovník Stanislava Grosse Zdeněk Šarapatka s tím, že jej bývalý šéf Grossova úřadu Pavel Přibyl nechal s premiérovým vědomím odposlouchávat.

Šéf úřadu vlády Aleš Šulc připustil, že Přibyl měl výpis Šaraptkových hovorů, neznal však jejich obsah. Problém je ovšem v tom, že neměl mít ani ten výpis.

Když Šarapatka hovoří o aroganci, s níž si na úřadě vlády prý počínají lidé, kteří tam spolu s premiérem přišli z ministerstva vnitra, jako by potvrzoval slova občanských demokratů o politické garnituře, která chápe bezpečnostní složky jako další nástroj k vedení politického boje.

To, že občas nechodí pro silnější výraz daleko, dříve Topolánkovi mohlo pomoci získat sympatie. Za těchto okolností ale těžko

Jenomže jednání ODS a především jejího předsedy Mirka Topolánka v posledních týdnech také nepotvrzuje obraz státní mocí pronásledované nevinnosti.

Topolánek si přinejmenším počíná nešikovně. Jestliže se tento týden novinám svěřoval s teorií, že celá Kořistkova aféra mohla sloužit jako záminka pro to, aby byly odposlouchávány jeho telefonní hovory, dopustil se chyby.

Taková teze - navíc podložená jen Topolánkovými pocity - zní trochu paranoidně a lacině. Jako by se předsedovi ODS přestala vyplácet jeho bezprostřednost, která až dosud ve vztazích s veřejností představovala jeho devizu.

To, že občas nechodí pro silnější výraz daleko, mu dříve mohlo pomoci získat sympatie, za těchto okolností ale těžko. Mirek Topolánek v poslední době na veřejnosti působí dojmem člověka, který pod kontrolou nemá ani události, ani sám sebe.

Když do médií hovoří o "grosstapu", nepůsobí jako dříve docela oblíbený chlapák. V jeho slovech jako by spíš byla jakási pubertální křečovitost - koneckonců s výrazem "grosstapo" přišli dospívající návštěvníci ilegálních technoparties.

Nejsou to ale jen veřejná vystoupení protagonistů Kořistkovy aféry, co působí zmateně. Velký smysl nedávají ani fakta, jež jsou o případu známa.

Aféru odstarovalo vyjádření Zdeňka Kořistky pro Mladou frontu DNES. Poslanec deníku řekl, že při schůzce s Dalíkem a Večerkem dostal nabídku deseti milionů korun, pokud ve sněmovně nepodpoří Grossovu vládu.

Kořistka ovšem velice stál o to, aby jeho slova v deníku nevyšla, anebo aby alespoň nebyl uváděn jako zdroj.

Jeho chování tedy neodpovídá obrazu Kořistky jako člověka, který rozjíždí nějaké promyšlené politické spiknutí. Kdyby deník poslancovu - údajně dost intenzivnímu - naléhání vyhověl, žádná aféra by nebyla.

Na druhou stranu novináři se o schůzku Marka Dalíka a Jana Večerka se Zdeňkem Kořistkou zajímali proto, že jim o ní řekl - Mirek Topolánek.

Předseda ODS v srpnu na veřejnosti hovořil o tom, že jeho strana s opozičními poslanci jedná, zmínil i jméno Zdeněk Kořistka. Je možné, že by člověk, jehož zástupce se během jakési schůzky neúspěšně pokusil někoho zkorumpovat, před novináři o té schůzce hovořil?

Možné to sice je, ale ani trochu moudré by takové jednání nebylo.

U člověka, který je předsedou politické strany a u kterého by se proto dala předpokládat jistá povědomost o pravidlech politického a mediálního provozu, by takový postup byl víc než šokující.

Stejně tak se dá čekat, že politik - když už chce někoho zkorumpovat - bude postupovat trochu uvážlivě, udělá korupční nabídku tehdy, když bude existovat slušná pravděpodobnost, že ta nabídka bude přijata.

Neexistuje moc indicií, které by naznačovaly, že zrovna Zdeněk Kořistka by z hlediska politické korupce byl letos v srpnu perspektivní.

Každopádně pokud se předseda ODS prostřednitvím Marka Dalíka a Jana Večerka skutečně pokoušel uplatit poslance Kořistku, počínal si velmi naivně, dalo by se říct až amatérsky.

Nakonec je ale také možné, že zásadní omyl těch, kdo se v Kořistkově aféře pokoušejí nějak "vyznat", spočívá v tom, že za zločinem, který stál u jejího zrodu - a je jedno zda tím zločinem měl být pokus o korupci nebo snaha vyřídit politickou konkurenci pomocí falešného obvinění - hledají nějakou racionalitu.

Sledují jej jako filmovou detektivku, v níž se také nic neděje náhodou, všechno má svůj smysl.

Existuje ale také možnost, že se celá ta aféra tak nějak podivně semlela, aniž by o to její protagonisté vůbec stáli. Do jisté míry na tom ale přestává záležet.

Ti, kdo českou politiku zvenčí sledují, mají tak jako tak dvě možnosti. Buď věřit tomu, že česká policie je ochotná nechat někoho zavřít - byť jen na pár hodin - jen aby vyhověla nějakému politickému zadání.

Nebo tomu, že strana s momentálně nejsilnější podporou voličů je nejen ochotná uchýlit se ke korupci, ale korupce je pro ni věcí natolik všední, že jí ani nestojí za to, aby si ji trochu promyslela a připravila.

Těžko říci, která ztěch dvou možností je horší.