Martin Valášek šéfredaktor revue Souvislosti

Na samém konci srpna roku 1834 dorazil pěšky do Lublaně - po několikatýdenní pouti přes Linec, Salcburk, Brennerský průsmyk, Benátky a Terst - třiadvacetiletý Karel Hynek Mácha, provázený o tři roky mladším přítelem Karlem Štrobachem.

Prošli město, nakoupili knihy, obstarali si nocleh a usadili se v kavárně.
Zde je vyzvedl France Prešeren, největší slovinský básník, o deset let starší než Mácha a stejně jako on - právník.

Sto sedmdesát let od popisované trachtace není po Máchovi a Štrobachovi v Lublani ani památky

Oba měli svá neslavnější díla, Máj a Křest na Savici, teprve před sebou.

Spolu s dalšími kumpány se usadili v hostinci u Černého orla. Zde se podávaly štiky, kapři a raci, mluvilo se o poezii, slavné minulosti a slovanské vzájemnosti.

S přibývajícími litry vypitého vína došlo i na různé pokřiky a popěvky. Večírek skončil, jak takovéto večírky končívají - Mácha si ve svém heslovitě vedeném deníku poznamenal:

"Pak se zpívalo. … Pan Prešerén skákal. … Pan Toman bouchal na stůl a častěji popotahoval. … A blýskaly se oči. … Štrobach ležel na čele. … Vedli nás domů. Mě pan doktor Krobath.

Motal jsem se. Jak jsme přišli domů, nevím. Pan Prešerén a Toman schopili dohromady postele. Nesmírný hřmot. … Chtěli házet židličky. Nadal sviň. … Válel se v tom. Nevěděl, že mě strašlivě zblíl..."

Druhý den ráno museli dát nejprve do pořádku pokoj a oblečení a po snídani vyrazili dále směrem ke Štýrskému Hradci, Vídni a Praze.

Bohemistika se tak poprvé ve slovinské historii stane samostatným studijním oborem

Sto sedmdesát let od popisované trachtace není po Máchovi a Štrobachovi v Lublani ani památky.

Hospoda U Černého orla dávno nestojí, zato rozevlátý a bronzový France Prešeren, obletován múzami a holuby, majestátně shlíží z podstavce na centrální náměstí.

Je středobodem nejen slovinské literatury, ale i všedního dne Lublaňanů, kteří si dávají dostaveníčka u jeho sochy podobně jako Pražané „u koně".

Málokterý našinec však dnes míří do slovinské metropole kvůli zašlým časům romantické slávy.

Spíše je zvědavý na Trojmostí, Univerzitní knihovnu, kostely svatého Františka a Michaela, Tržnici a další stavby architekta Josipa Plečnika, který svými geniálními nápady starou Lublaň rozsvítil a proslavil ji po celém světě.

A na koho z toho všeho přecházení mezi skvosty moderní architektury padne únava, ten může usednout do jedné z desítek kaváren a hospůdek, lemujících oba břehy řeky Lublanice, a dát si třeba dvě deci červeného teranu, půllitr piva Laško nebo prostě jen „kavu s toplim mlekom".

V letošním „jubilejním" máchovsko-prešernovském roce se schyluje k jedné důležité kulturní a společenské události, která bude mít pro česko-slovinské vztahy asi zásadnější význam než setkání básníků-velikánů.

První říjnový čtvrtek se do Lublaně sjede naše akademická a politická honorace, aby se na zdejší filozofické fakultě zúčastnila slavnostního otevření katedry českého jazyka a literatury.

Bohemistika se tak poprvé ve slovinské historii stane samostatným studijním oborem.

Zájem překonal všechna očekávání - do prvního ročníku zanedlouho nastoupí tři desítky potenciálních bohemistů. Půjde-li někdo z nich ve šlépějích Karla Hynka Máchy či Franceta Prešerena, to ukáže čas…