|
Do vlastního masa neříznou | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní rozpočet na příští rok prošel už českou vládou a chystá se do sněmovny. Vyniká v jednom kritériu - velmi vysokých příjmech - rekordních 908,5 miliardy korun, a ještě o 84 miliard vyšších výdajích. Malá ochota šetřit se projevuje i na stavu státní správy – počty jejích zaměstnanců, vládním slibům navzdory, totiž významně neklesají. Lidové noviny ve středu otiskly zajímavé údaje o počtu lidí v ústředních státních úřadech, tedy na ministerstvech, na úřadu vlády, ve sněmovně nebo na Pražském hradě. Prakticky všechny vyjmenované instituce mají sklon tučnět. Pikantní je pohled hlavně na ministerstva - jejich šéfové skládají dohromady vládu, která si docela nedávno odhlasovala odtučňovací kůru. Před rokem se ještě pod taktovkou Vladimíra Špidly usnesla, že státních úředníků ubyde za tři roky třicet tisíc. Lehce obměněná vláda Stanislava Grosse na startovní čáře tento slib v podstatě zopakovala: každý rok prý se zbaví dvou procent úředníků, což je v reálných číslech zhruba totéž. Jenže ta čísla se zatím - řečeno premiérovým slovníkem - nerealizují. Vláda odmítá jít příkladem. Ministerstvo školství například loni zvýšilo stavy o padesát lidí, příští rok jich deset propustí, neboli na konci roku 2005, v době, kdy už se začne odpočítávat mandát levostředové koalice, bude mít pořád ještě o čtyřicet lidí víc než ve chvíli, kdy vláda slavně vyhlašovala byrokratickou dietu. Ještě větší rozdíly mezi slibem z roku 2003 a stavem naplánovaným na rok 2005 panují na ministerstvech pro místní rozvoj, průmysl nebo dopravu. Hnidopišit na jednotlivých ministerstvech, vozit se po pár desítkách nově přijatých referentů tam či onde samo o sobě hraničí s populismem. V případě české vlády si tak ale můžeme ohmatat obecnější trendy. Česká republika byla přebyrokratizovaná už v éře pravice a po nástupu ČSSD se tento rys v její tváři ještě prohloubil. To, čemu Zemanův kabinet s pýchou v hlase říkal legislativní smršť - na její vlně měla republika doplout do Evropské unie - byla velkým dílem záplava nepotřebných, absurdních zákonů a nařízení. Od roku 1999, tedy prvního roku čistě pod sociálnědemokratickou taktovkou, do loňska stoupl počet státních zaměstnanců z 456 na 484 tisíc. Reforma veřejné správy, to údajné osvobození občana z područí úřadů, přinesla především víc úředníků. Devatenáct tisíc zaměstnanců zrušených okresních úřadů vesměs přešlo buď do jiných státních orgánů, nebo na kraje a k obcím. I tak ještě samospráva musela rekrutovat nové síly. Po reformě navíc paradoxně početně posilovaly nejenom nové kraje a obce s rozšířenou pravomocí, ale i kompetencí zbavované ústřední orgány. Čímž jsme zpátky u ministerstev. Průzkumy ukazují, že státní zaměstnanci nadprůměrně volí sociální demokracii. Je to jev svým způsobem pochopitelný a také univerzální; dělníků ve vyspělých společnostech od předválečných dob hodně ubylo, o úřednictvo a různé státní zaměstnance se už dávno před ČSSD začala opírat levice v západnějších zemích, než je Česká republika, například v Německu nebo v Británii. Špidla a po něm Gross prostě ve státním sektoru opečovávají svou vlastní voličskou klientelu. Zbytek populace by si tak nějak obecně přál zatnout byrokracii tipec - proto se jí alespoň zdánlivě vyhrožuje. Kdo chce ale vidět pravý stav věcí, ať se podívá na tabulky zaměstnanců ministerstev. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||