Ondřej Štindl analytik BBC

Kořistkovi měli představitelé občanských demokratů nabízet deset milionů korun za to, že bude ve sněmovně hlasovat proti vyslovení důvěry Grossově vládě.

Na reakcích, které po oznámení poslance Kořistky zazněly z prostředí ODS, je cosi podivného.

Předseda občanských demokratů Mirek Topolánek v té souvislosti hovoří o tom, jak je "neuvěřitelné, že policie takovým způsobem manipuluje veřejnost".

Advokát Petr Toman, který ODS ve věci zastupuje, označil detektor za "neprůkazný, velmi pochybný a velmi nestandardní prostředek".

Stínový ministr vnitra Ivan Langer zase celou věc považuje za "zcela zbytečné mrhání časem, energií a penězi policie" a upozorňuje, že výsledek vyšetření na detektoru jako důkaz před soudem neobstojí.

Z věcného hlediska má Langer jistě pravdu v tom smyslu, že vyšetření na detektoru z právního hlediska věc nerozhoduje.

Dala by se připojit i námitka, že vnímat detektor lži jako prostředek očisty společenského života je trochu mechanická úvaha, která v detektoru vidí doslova deus ex machina.

Nicméně skutečnost, že detektor nefunguje stoprocentně, tedy že ho trénovaný člověk umí obelhat, nebo že přístroj neumí rozpoznat rozdíl mezi pravdou a přeludem, o jehož pravdivosti je zpovídaný přesvědčen, ještě neznamená, že to je prostředek "velmi" pochybný.

Taktika ODS je však v této věci čistě defenzivní, spočívá ve zpochybňování toho, co se děje, nějakou vlastní představu, jak věc vyřešit, nepřináš Ondřej Štindl

Je to prostředek, který není absolutně spolehlivý, naznačovat, že detektor je jakési pseudovědecké šarlatánství je ale zavádějící.

Mirek Topolánek už delší dobu naznačuje, že celá kauza je inscenovaná z politických důvodů. Způsob, jímž vznikla, ovšem existenci nějakého politického plánu spíš nedosvědčuje.

Poslanec Kořistka se přece hodně snažil, aby jeho slova o údajném pokusu o korupci v novinách nevyšla.

A jeho vystoupení potom, co se věc objevila na veřejnosti, také odpovídala chování člověka dost zoufalého z toho, co si nadrobil.

Nápad použít detektor navíc nepřišel z politických kruhů - poprvé se objevil v článku univerzitního učitele Tomáše Kulky, který v české politice nijak angažován není.

Jistě je možné, že se postupem doby na Kořistkovu kauzu nějaký politický zájem nabalil. Taktika ODS je však v této věci čistě defenzivní, spočívá ve zpochybňování toho, co se děje, nějakou vlastní představu, jak věc vyřešit, nepřináší.

Jako by občanští demokraté spoléhali na to, že se věc vyvine tak, jak je v zemi obvyklé, tedy že zůstane na úrovni tvrzení proti tvrzení a veřejné mínění se rozdělí obvyklým způsobem - tedy podle toho, kdo komu apriorně a nekriticky věří.

Jestliže tedy ODS policii nedůvěřuje, může si stanovit nějaké vlastní podmínky, za nichž by její lidé na detektor šli Ondřej Štindl

Občanští demokraté jistě mohou celkem úspěšně poukazovat na to, že pověst české policie v poslední době není nejlepší i co se týče politických kauz - ochota s jakou některé z nich zametla pod koberec může působit podezřele.

Nicméně v případu poslance Kořistky nemusí jít jenom o nějaký definitivní právní závěr.

Jestliže tedy ODS policii nedůvěřuje, může si stanovit nějaké vlastní podmínky, za nichž by její lidé na detektor šli.

Součástí těch podmínek může být i to, že přístroj by obsluhoval někdo, na jehož důvěryhodnosti by se obě strany sporu shodly.

Poslanec Kořistka by zase mohl přistoupit na požadavek konfrontace před policií, s nímž přichází druhá strana. Zní to trochu jako řešení z ideálního světa, o němž každý dobře ví, že v něm nežije.

Na druhou stranu, pokud kauza poslance Kořistky vyšumí bez nějakého - nikoliv nutně právního - vyřešení, bude to znamenat další uvolnění již beztak příliš volných morálních standardů v české politice.