BBCCzech

Kuba zůstává ostrovem komunismu. A Fidel Castro na něm pevnou rukou vládne od roku 1959. To, co už je ve většině zemí někdejšího východního bloku minulostí, zůstává na Kubě ryzí přítomností.

O tom se od pátku do neděle v Praze radili členové Mezinárodního výboru pro demokracii na Kubě.

Svůj zájem o dění na Kubě a podporu tamním disidentům přijelo do Prahy vyjádřit mnoho politiků Jižní i Severní Ameriky a Evropy.

Budovou českého senátu procházeli mnozí někdejší prezidenti, poslanci a vysocí vládní představitelé. Debatovalo se o tom, jak dosáhnout, aby na Kubě začala demokratizace, i o tom, jak by taková demokratizace měla vypadat.

Jenomže pozornost především západního světa se v současné době upíná jinam než do Karibského moře - například na Blízký východ.

Na konferenci vystoupila i někdejší velvyslankyně Spojených států při OSN Jeanne Kirkpatricková. Navzdory jiným významným tématům americké zahraniční politiky podle ní to, že Američané Kubu ztratí ze zřetele, nehrozí.

"Kuba přece leží jen devadesát mil od USA. A navíc tam žije množství kubánských uprchlíků a mnozí z nich mají významné postavení."

"I kdyby tedy americká politika chtěla na Kubu zapomenout, Kubánci to prostě nedopustí. Máme v Americe kubánské kongresmany, významné obchodníky. Lidé z Kuby jsou prostě důležití v mnoha oblastech."

Jeanne Kirkpatricková odmítá i tezi, která v současné době zaznívá třeba v souvislosti s Irákem, a podle níž se demokracie západního střihu pro některá místa prostě nehodí.

"Každý, kdo se na světě chce stát diktátorem, říká, že svět není zralý pro demokracii. Tohle stanovisko v úctě nechovám," tvrdí rezolutně Jeanne Kirkpatricková.

Politika její země se ovšem na konferenci také stala předmětem sporu. Účastníci se lišili v názoru na to, zda mají smysl přísné sankce, které Spojené státy vůči Kubě dlouhá léta uplatňují.

Bývalý uruguayský prezident Luis Alberto Lacalle si myslí, že sankce by měly být zrušeny: "Myslím si, že embargo je chyba, která se táhne už dlouho. Změnu to nepřineslo, je tedy na čase tuto politiku změnit."

"Už prezident Nixon kdysi napsal, že Kuba potřebuje co nejvíce obchodu a co nejvíce informací. To je cesta, jak utvářet otevřenou společnost," soudí Luis Alberto Lacalle.

Jiného názoru je Carlos Alberto Montaner z exilové kubánské Liberální unie. Podle jeho slov je představa, podle níž Amerika sankcemi dává Castrovu režimu alibi před vlastním obyvatelstvem, mylná.

"Kubánská vláda může své těžkosti možná svádět na Washington. Ale to je výmluva, které na Kubě nikdo nevěří," říká Montaner s tím, že sankce svým způsobem lidem na Kubě dokonce pomáhají.

"Pokud má totiž Castrův režim ekonomické potíže, rozšiřuje to prostor svobody. Kvůli ekonomické krizi se redukuje armáda, tajná policie už také není tak početná jako bývala," upozorňuje.

"Zkrátka pokud diktatura jako Castrova získá peníze, je výsledkem jen tvrdší diktatura. Vůbec nejhorší to bylo v sedmdesátých letech, kdy Castrův režim dostával významnou pomoc od Sovětského svazu," připomíná Carlos Alberto Montaner.

Změny však podle něj odstartuje až smrt Fidela Castra. Na tu už prý všichni čekají.

Mezinárodní výbor pro demokracii na Kubě vznikl z iniciativy bývalého českého prezidenta Václava Havla.

Mezi jeho členy kromě účastníků pražského jednání patří například bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, francouzský filozof André Glucksmann nebo známý peruánský spisovatel a politik Mario Vargas Llosa.