Břetislav Rychlík herec a režisér

Úřad vlády ČR - K rukám pana předsedy vlády př. St. Grosse

Vážený pane premiére, vážený příteli,

dovol, abychom Ti jménem naší MO ČSSD vyslovili podporu ve věci útoků proti jmenování Pavla Přibyla šéfem úřadu vlády. Věříme, že se nenecháš zastrašit několika křiklouny jako je Svěrák nebo Lábus a Přibyla ponecháš v úřadě, dokud budeš předsedou vlády. V této souvislosti Ti připomínáme slovo presidenta Beneše při jednání s předsedou KSČ K.Gottwaldem: Pane předsedo, ještě nejsme tak daleko, aby rozhodovala ulice!

Zdar a sílu přejí
Mgr. Petr Dobrý, člen MO a člen OVV Pardubice
JUDr. Petr Šáda, místopředseda MO a předseda KKK Pardubického kraje

Pojďme se nejprve podívat na základní stavební kameny toho díla:

Dva přátelé, podle dosaženého vysokoškolského vzdělání už zřejmě i dospělí lidé s jakýmsi veřejným postavením i vlivem, politicky činní, a tedy odpovědní daňovým poplatníků a občanům této země, označují jiné dospělé lidi za křiklouny.

Pominu drobnou nepřesnost, že Zdeněk Svěrák se neobjevil mezi signatáři výzvy k odstoupení pana Pavla Přibyla z funkce šéfa úřadu vlády, ani nestál na ulici před úřadem vlády, takže pánové Dobrý a Šáda si jeho jméno do úst brali nespravedlivě.

Ale Zdeněk Svěrák je už takovým otloukánkem politiků a jejich ideologů, takže se o jeho cudné veřejné vystupování otírá kdekdo.

Horší je, že tady si ho naši dva přátelé brali do úst nevychovaně, a ještě horší je, že si ho brali v souvislosti s celým tím trapným případem vůbec.

Nevychovanost je samozřejmě v tom, že o panu Zdeňku Svěrákovi mluví jako o křiklounovi Svěrákovi. On však, pánové Dobrý a Šádo, je muž v nejlepších letech, má rodinu, děti a vnuky a dobrou pověst.

Tu získal právě čímsi nesmírně těžkým, totiž veřejným působením. Takřka každodenním vystavováním se úsudku diváků. Bez důvěry a úcty by nemohl založit svoje Paraple a snažit se získávat pomoc ve prospěch tělesně postižených.

Křiklounovi by lidé těžko posílali peníze. Ta činnost byla zaštítěna právě jeho respektovaným a solidním jménem, že ano.

Ovšem, ta činnost stojí právě na principu solidarity zdravých a úspěšných či úspěšnějších k lidem, ke kterým osud nebyl tak příznivě nakloněn.

Nevím, pánové, jestli jste si toho všimli, ale předpokládal bych, že jako sociální demokraté jste o solidaritě, charitě a dobrovolnictví něco slyšeli, aspoň na stranickém školení.

Pokud ne, tak by bylo dobré, aby jste si opravili volební hesla i sliby. Též čekám, že se panu Svěrákovi za svoji nevychovanost omluvíte.

Co však považuju za horší, je celý ten obsah a dikce dopisu. Jakoby na člověka sáhla kostlivá ruka totalitní představy o demokracii.

Ty všechny dopisy, které od padesátých let žádají mocné, aby nebrali ohled na názory občanů, ty lokajsky drzé řeči o potřebě klidu na práci, o křiklounech z ulice. Chybí jen návod, jak s takovým plevelem zatočit.

Pominu to, že v demokracii je cenný každý názor občana na věci veřejné, pominu to, že svobodu slova a shromažďování máme zaručenu ústavou, pominu i to, že celá kauza nakonec dopadla přesně opačně, než si přátelé Dobrý se Šádou přáli.

Jazyk jejich kostliveckého spisku je nakonec zradil sám. Patnáct let po pádu komunismu si vůbec nevšimli, že už tady ten komunismus není, a dělají ho dál.

Nakonec nejsou v české politice sami. Napříč celým spektrem zprava do leva čas od času někdo zapomene, že občané nejsou tupá, manipulovatelná hmota, kterou je třeba zadupat do země.

Vážení přátelé, ne!