Zdeněk Lukeš historik architektury

Část expozice byla v novém Českém kulturním centru, příznačně nazvaném Czech Point, neboť se nalézá hned vedle obnoveného poutního místa - Check Point Charlie, kde býval průchod mezi Východní a Západní částí rozděleného města.

Dnes tu opět stojí dřevěná budka pro vojáky obalená pytli s pískem, ale před ní se s turisty fotografují jen studenti herectví, navlečení do britských a amerických uniforem. Obnoven byl i varovný nápis, že opouštíte americký sektor a vstupujete do sektoru sovětského.

Všude kolem se stále staví. Snaha Berlíňanů co nejrychleji zacelit rány ve východní části, je ohromující. Je to však velmi drahé a není divu, že Berlín je těžce zadlužený.

Otazníky jsou i kolem kvality některých nových dominant. Jejich autory jsou dnes snad už všichni architekti, kteří ve světě něco znamenají, ale přílišný spěch se nemusí vždy vyplatit: někdy to trochu připomíná jarmark.

Ne vždy se také nové centrum kolem Postupimského náměstí podařilo oživit tak, aby sem lidé rádi chodili. Jsou tu i byty, ale přesto je večer v této oblasti mrtvo.

Život se přesouvá navzdory přáním velkorysých stavitelů zcela spontánně jinam - do oblastí, která připomínají periferii, takový berlínský Žižkov - např. na Oranienburgerstrasse. Tady je barů, kaváren a hospod nepočítaně, ve dvorcích se objevily výstavní síně a kluby. Takhle budou možná už za pár let vypadat v Praze Holešovice nebo Karlín.

Příjemnější atmosféru tak najdeme dále od centra v jednotlivých čtvrtích plných parků a alejí. I tady se staví, ale stejný důraz je věnován i parteru, s důmyslem se například kultivují břehy Sprévy i kanálů, kde vznikají romantická zákoutí i vtipně řešená dětská hřiště.

Znovu jsem ocenil dopravní opatření: v centru jsou - až na několik hlavních dopravních tahů - pány chodci a cyklisté, kteří mají přednost před auty. Aby to bylo zdůrazněno, zmizely dokonce tradiční zebry. Chodci tedy mohou přecházet ulice, kde je napadne. Auta se tu plouží třicítkou.

Berlín je příjemné multikulturní město s neopakovatelnou atmosférou. I s těmi nešťastnými panelovými domy ve východní části se nějak smíříte, ostatně některé se bourají nebo adaptují.

A pak přijde překvapení: jdete po ulici podél takého typického dédééráckého paneláku a najednou je tu jedna sekce celá porostlá vínem a dole hospůdka, jejíž interiér, pravda trochu kýčovitý, je jako z jiného světa.

Entropie zkrátka pracuje...