Miloš Rejchrt evangelický farář

Ovšem islám se předvedl také jako náboženství výbojné, vyzývající k útočným válkám a ospravedlňující krutost.

Ochota zabíjet lidi pro větší slávu Boží není specifikum islámu. Křížové výpravy a inkvizici nevynalezli muslimové.

Neliší nás od islámu nakonec jen to, že křesťanství je o 600 let starší, tedy méně divoké?

Nedospěla křesťanská civilizace k alespoň teoretickému odsouzení násilí jakožto prostředku šíření víry či ideálu až z únavy po ničivých náboženských válkách?

Neliší nás od islámu nakonec jen to, že křesťanství je o 600 let starší, tedy méně divoké? Srovnávání, jak se kdo v dějinách choval, a kdo napáchal více mrtvol, asi nikdy nebude docela průkazné.

Studium Koránu také moc nepomůže: najdeme tam pasáže plné ohleduplnosti až vstřícnosti vůči nevěřícím, ale i výzvy s docela opačným znaménkem, stejně jako v naší židokřesťanské Bibli.

Průkazné ale je, že v křesťanství - spíše na jeho okrajích než v jeho středu - nikdy nechyběly kritické hlasy nejen proti násilí a krutostem, ale proti spojení moci duchovní s mocí světskou vůbec.

Vždycky se tyto hlasy dovolávaly zakladatele a základu křesťanství Ježíše. Jeho vztah k politickému násilí byl totiž jasný: "mé království není z tohoto světa", řekl jednoznačně a když se stal obětí polticko náboženského komplotu, odmítl, aby jej jeho stoupenci bránili mečem.

Když ho v jedné samařské vesnici odmítli uhostit, a jeho učedníci chtěli tu antikristovskou obec ztrestat ohněm, zakázal jim to - přece nepřišel lidské životy mařit, nýbrž zachraňovat. Tedy žádný svatý boj ve jménu Božím, ba ani žádná represe vůči protivníkům.

Ježíš nikdy nestál byl v čele nějakého mocenského útvaru. Zakladatel islámu Mohamed však ano.

Po útěku z Mekky se z proroka stal náčelník osady Jasrib, později Mediny, a za jeho vůdcovství jasribští úspěšně přepadali karavany mekkánců a částečně úspěšně s nimi svedli několik bitev.

V roce 627 provedl Mohamed zcela úspěšnou čistku proti někdejšímu spojenci: z židovského kmene Banů Kurajdza nechal pobít na 600 mužů.

Křesťané, kterým spojování víry a násilí, náboženství a politiky vadí, se mohou dovolávat originálu, původního prapočátku svého náboženství. Tuto výhodu muslimové, chtějící přesvědčit svět o mírumilovnosti islámu, nemají.

Mohamed, vojevůdce a politický předák, se choval násilně a krutě, jako v dějinách mnozí křesťanští političtí předáci a vojevůdci.

Nám je dovoleno se za ně stydět a jejich jednání alespoň dodatečně odsoudit. Muslimové to mají podstatně těžší.