Adam Drda analytik BBC

Výsledek je dost tristní: kazašský prezident Nusultan Nazarbajev o osmi miliardách korun, které Česko požaduje, striktně prohlásil: "Nemáme s tím nic společného"- a dodal: "Musí se vyjasnit celá řada otázek."

Je v tom sice protimluv - když někdo nemá s něčím nic společného, proč by chtěl vyjasňovat řadu otázek -, ale ten je asi třeba chápat jako vstřícnost svého druhu.

Hlava a de facto neomezený vládce kazašského státu říká: "nechceme vám zaplatit ani korunu, ale zároveň s vámi chceme mít dobré vztahy, tak budeme ještě pár let vyjasňovat otázky."

Je mnoho politiků, kteří jsou tu čtyři hodiny a pronášejí zásadní soudy, já bych to nechtěl dělat Václav Klaus v Uzbekistánu

Nazarbajev se opírá o jednoduchou argumentaci: dluh vznikl ještě za existence Sovětského svazu a Československa - je to tedy dluh mezi dvěma neexistujícími státy - a Kazachstán sovětské závazky nepřevzal.

Věcně vzato s tím Češi nemohou dělat skoro nic - jenom doufat v Nazarbajevovu libovůli, protože Kazachstán na zaplacení dluhu na rozdíl od jiných postsovětských států má.

České politiky a vysoké úředníky prohlášení velmi překvapilo - a náměstek ministra financí Ladislav Zelinka prohlásil: "Vracíme se do bodu nula".

Trochu to tedy celé vypadá, jako by Klaus za situaci mohl, jako by něco zkazil, jako by dosavadní jednání s dlužníkem zkrachovala jeho vinou. V tomhle bodě je třeba se prezidenta zastat.

Tuzemské ministerstvo financí dlouhou dobu tvrdilo, že problém s dluhem je vyřešen - Kazachstán byl prý ochoten zaplatit polovinu.

Stát ale peníze nepřevzal, nýbrž - jak sdělilo ministerstvo financí - celý dluh prodal jednomu fondu švýcarské banky NPB. Proč, to nikdo z ministerstva nevysvětlil, nicméně v týdeníku Respekt se objevila informace, že NPB údaje o obchodu popírá.

Pak následovaly různé protichůdné zprávy - a po zkušenosti s ruským dluhem a překupnickou firmou Falcon Group už člověk tušil, že je třeba být ostražitý. Prezident Nazarbajev nakonec jenom potvrdil, že skepse byla na místě.

Summa summarum, Klaus možná v Kazachstánu zažil dost nepříjemné překvapení - a pokud by někdo měl něco vysvětlovat, pak náměstek Zelinka. Zatím říká, že se věc vrátila do bodu nula - teď by měl doplnit, jestli se z bodu nula vůbec kdy pohnula.

Jednání Václava Klause ve středoasijských zemích je ale problematické z jiných důvodů. Je sice známo, že prezident si s demokratičností zemí, které navštěvuje, zrovna neláme hlavu, ale i tak pronášel snad až příliš "odvážné" výroky.

Například o Uzbekistánu: "Je mnoho politiků, kteří jsou tu čtyři hodiny a pronášejí zásadní soudy, já bych to nechtěl dělat. Situace je hlubší a složitější, než triviální odsudky - možná bude lepší, než vyplývá z některých titulků."

K tomu by se chtělo připodotknout, že kdyby politici posuzovali jednotlivé země podle toho, co zažijí při oficiální cestě, asi by se prostě přestalo mluvit o autoritativních režimech a diktaturách.

Českého prezidenta možná okouzlilo, že se mu všude dostalo pěkného přijetí, že se spořádaně provolávala sláva a že obdržel čestné doktoráty - k poznání povahy státních režimů však mívají lidé v podobných funkcích tým spolupracovníků, kteří vycházejí buď z osobní zkušenosti nebo ze zkušenosti těch, kdo se konkrétními regiony profesionálně zabývají.

Pokud český prezident takovými lidmi nedisponuje, je to jeho minus - režimy, které navštívil, nemají s demokracií a právním státem v evropském pojetí takřka nic společného, svoboda slova je v nich iluzivní pojem a političtí odpůrci establishmentu jsou v lepším případě umlčováni, v horším likvidováni.

Když už se prezidentovi nechce se těmito věcmi zabývat, je možná lepší o nich jednoduše mlčet a ne situaci zbytečně zlehčovat.

Mimochodem - jestliže cílem cesty byla podpora českého podnikání, měl by asi Václav Klaus ve svých výrocích brát ohled i na to, jak silná je třeba v Uzbekistánu ochrana investic - zřejmě nic moc, některé zahraniční firmy, které příliš prosperovaly, byly ještě nedávno znárodněny prezidentským dekretem.