|
'Skandalizace policie' a unavený prezident | ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Policejního prezidenta Jiřího Koláře unavuje "atmosféra neustálé skandalizace policie" a podle kuloárových informací prý i kvůli tomu zvažuje rezignaci. Pod termínem "skandalizace" se nejspíš skrývá žurnalistická práce, to jest články v novinách a příspěvky v elektronických médiích, které se týkají policejních selhání a policejní neschopnosti. Je jich požehnaně: počínaje korupcí u dopraváků - kdo z Čechů se s ní nesetkal - a konče třeba spoluprací policejních důstojníků s organizovaným zločinem. Lidé od policie zpravidla tvrdí, že média si všímají jen "negativních jevů", což poškozuje stovky a tisíce čestných policistů. Jenomže to je neudržitelná alibistická pozice: média jsou mimo jiné (a možná v první řadě) od toho, aby si všímala, co je ve společnosti špatně a přispívala tak k tomu, aby se to spravilo. Policie také nebyla zřízena proto, aby jí někdo miloval a choval se k ní proto shovívavě, nýbrž proto, aby dělala svou práci. Když člověk platí takové daně jako v Česku a když si v novinách obden čte, že učitelům a lékařům zůstávají ubohé platy, zatímco policejní mzdy zřejmě vzrostou od ledna 2005 na průměrných 32 tisíc korun měsíčně, má plné právo žádat, aby se policejní sbor choval vzorně. Jinými slovy, za onu "atmosféru neustálé skandalizace", která Jiřího Koláře tak unavuje, si může policie sama. A pokud slušné ochránce veřejného pořádku poškozuje jednání jejich neslušných kolegů, vděčí za to těm, kdo rozhodují - svým šéfům a ředitelům v čele s prezidentem Jiřím Kolářem. Minulý týden poslal soud do vazby jedenáct lidí z celkem devatenáctičlenného gangu, který má zřejmě na svědomí řadu zločinů na podnikatelích včetně dvou vražd a loupeží. Mezi obviněnými je i jeden bývalý a jeden současný důstojník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. To je čerstvá informace: když si člověk prochází články v novinách zpětně za pár let, zjistí, že ta čerstvá informace představuje jakýsi "vývojový vrchol". Jednou se dočtete o policistech, kteří uzavírají případy vražd s tím, že se oběti zabily samy. Jindy čtete o policistech, kteří kohosi nesmyslně zatkli za drobný přečin a ztloukli. Pak si přečtete o razii v bordelu, jehož majitelé nabízeli nezletilé dívky, o razii, při níž se nic nenašlo, protože spřátelený policista majitele bordelu včas varoval. Následně se dostanete třeba k případu kdy strážce zákona ze Slaného organizoval pojišťovací podvody, potom narazíte na dalšího chlapíka v uniformě, který bezdůvodně brutálně zmlátil jakéhosi nebožáka, který jel kolem něj na bicyklu a zřejmě se blbě podíval. Pokračovat se dá pořád dál. Když se na policii díváte skrz vyřešené případy, není to také nic moc. Podle oficiální statistiky ministerstva vnitra se v roce 2001 podařilo vyřešit 13,1 procenta vloupaček do bytů na území Prahy, v následujících letech tzv. objasněnost trvale klesala, roku 2003 dospěla policie k 8, 6 procentům. Pokud vám někdo vykradl nebo ukradl auto, pak víte, že volat policii téměř nemá smysl. K tomu všemu ještě poznámka téměř na okraj: výhrady českých občanů k jednání policistů má na starosti speciální policejní odbor, který vloni dostal přes pět a půl tisíce stížností - akceptováno jich bylo 12 procent. Podle údajů časopisu Týden navrhla inspekce ministerstva vnitra v roce 2003 obvinění 427 policistů, přičemž obžalováno jich bylo 241 a odsouzeno jen 94. Z toho přinejmenším vyplývá, že média se možná dopouštějí "skandalizace", ale v praxi vládne velká ohleduplnost. Policejní prezident Jiří Kolář je ve funkci šest let. Těžko říct, za co všechno může, ale v normální firmě to bývá tak, že když se jí nedaří, má za to odpovědnost management. Nedá se jistě tvrdit, že Kolářův eventuelní odchod by automaticky všechno vyřešil, ale bude v logice věci. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||