BBCCzech

Koaliční hádka o rozpočet nebyla včera zřejmě fatální, přesto je to v životě této vládní kombinace svým způsobem novinka. První garnitura koaličních předsedů se o schodek moc nehádala.

Špidla, Svoboda a Mareš investovali do vzniku a upevňování socialisticko-lidovecko-unionistického spojení spoustu energie. Všichni tři přitom tiše vycházeli z předpokladu, že ČSSD hraje první housle a výši schodku tedy určuje sama.

Vzpomeňme si, jak vypadala jednání o rozpočtu loni: ačkoliv unionističtí ministři měli ze sjezdu svojí strany jasné zadání nezvednout ruku pro rozpočet se schodkem nad sto miliard, bez většího odporu odhlasovali rozpočet o patnáct miliard větší. Lidovecký předseda Svoboda se k rozpočtu v podstatě nevyjadřoval.

Čas koalicí trhnul a z dnešní předsednické trojky jsou přinejmenším dva (Kalousek a do určité míry i Gross) mentálně už někde v předvolební kampani nebo dokonce za ní. Hlavně předseda lidovců žádnou fatální nutnost této koalice necítí. A podle toho to vypadá.

Kalousek například včera bez servítků zaútočil na chystané přidávání policistům a hasičům - tady by se prý mohlo skrývat "meritum" šetření - a pranic si nedělal hlavu z toho, co na to řekne Gross, patron českých policistů a vynálezce tohoto zákona.

Do konce měsíce, kdy má jít rozpočet do prvního čtení, bude zřejmě ještě trochu veselo.

Jiná otázka je, jestli těch jedenáct miliard korun stojí za koaliční hádku. Ano i ne. Ne proto, že s jedenácti miliardami korun české státní finance nestojí a nepadají, sporná částka se rovná zhruba čtyřem desetinám procenta hrubého domácího produktu.

Před dvěma roky a dvěma měsíci lidovci i unionisté v jednáních o sestavení vlády souhlasili s principem, že se tato vláda rok co rok bude zadlužovat zhruba o sto miliard korun.

Zůstaňme chvíli u hrubých počtů: čtyři roky krát sto miliard rovná se 400 miliard, neboli částka, o níž se včera koaliční špičky pohádaly, dělá jednu čtyřicetinu naplánovaného nového dluhu levostředové koalice.

Menší koaliční strany, které teď tlačí na šetrnost, mimochodem také odvádějí pozornost od vlastního dílu zodpovědnosti. Ale mají nové předsedy a tím pádem i právo na malou ztrátu paměti.

Cenu má spor naopak proto, že porušení slibu daného Evropské komisi dále poškodí fiskální pověst České republiky v cizině; proto, že každá další miliarda dluhu se jednou bude splácet i s úrokem; a vůbec proto, že dělat dluhy ve fázi hospodářského růstu je z pohledu ekonomické teorie padlé na hlavu.

Legendární americký prezident Ronald Reagan před dvaceti lety v žertu vyřkl větu, která by se české vládní koalici na první poslech mohla líbit: "Náš deficit je už dost velký na to, aby se o sebe postaral sám."

Současně ale Reagan výrazně snížil daně a americké hospodářství díky němu přešlo z éry úpadku do stadia růstu, který trvá už dvacet let. Rozpočet, do něhož začaly téct větší příjmy, se postupem času o sebe opravdu začal starat sám.

Česká vláda si z deficitů těžkou hlavu taky nedělá, daně ovšem - například ve srovnání se slovenskou konkurencí - snižuje pomalu. Dokud nepřijde na to, jak omezovat výdaje, český rozpočet se sám o sebe postarat nedokáže.