Adam Drda analytik BBC

Prezident doslova řekl: "Protože to beru jako věc velmi spornou a k velké debatě - a tu debatu bychom si měli prožít. Tak myslím, že v rámci dělby práce - když jsem jel do Atén podepsat smlouvu o přistoupení - nechám tuto smlouvu podepsat někým jiným."

Je běžné, že hlavy státu se podobných aktů ze symbolických důvodů účastní

Co má vlastně Václav Klaus na mysli? Pokud jen to, že při slavnostním shromáždění nepřipojí své jméno pod text, na němž se nedávno shodli šéfové zemí Evropské unie, pak se nejedná o věcný ani vážný problém.

Už v červnu se o tomto Klausově postoji spekulovalo a ministr zahraničí Cyril Svoboda tehdy prohlásil, že si absenci podpisu hlavy státu dovede "těžko představit" - teď se ukazuje, že představivost pana ministra je poněkud spoutaná konvencemi.

Ano, je běžné, že hlavy státu se podobných aktů ze symbolických důvodů účastní, aby tak daly okamžiku váhu a demonstrovaly jednotnou vůli těch, kdo ten který stát spravují.

Český prezident je ale razantní kritik euroústavy a vůbec euroskeptik - svůj podpis nepřipojí rovněž ze symbolických důvodů: demonstruje tím své názory, které všichni znají. Jinak řečeno, zachová se tak, jak se dalo čekat.

Václava Klause k podpisu textu podle všeho nic nenutí. Podle české Ústavy prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přičemž sjednávání může přenechat vládě, což se v tomto případě stalo.

Zároveň ústava říká, že k přijetí mezinárodní smlouvy, která některé pravomoci orgánů České republiky přenáší na mezinárodní organizaci nebo instituci, což je případ euroústavy, je třeba buď souhlas parlamentu nebo občanů v referendu.

K evropské ústavě bude v Česku vypsáno veřejné hlasování - a teprve pokud občané euroústavu schválí, bude ji prezident muset podepsat - tedy pokud nezvolí stejný postup jako v případě Lex Beneš a nenechá smlouvu prostě "ležet".

Ponese Václav Klaus před referendem odvážně kůži na trh, řekne, že ústava je z těch a těch důvodů nebezpečná a že by ji lidé neměli podpořit?

V české ústavě je jediný paragraf, který by mohl vést k názoru, že se Václav Klaus má slavnostního podpisování textu euroústavy zúčastnit, totiž ten, který konstatuje, že "prezident zastupuje stát navenek".

Jenomže to je velmi vágní formulace a je jasné, že prezident nemůže zastupovat stát nevenek vždycky, takže z toho paragrafu pro prezidenta vyplývá spíš spousta práv než povinnosti.

Problém s kritikem euroústavy Václavem Klausem není v tom, že by na svůj názor neměl nárok, ani že by dokument neměl být kritizován. Spíš jde o způsob odporu, jaký prezident-kritik dlouhodobě volí.

Nechce, aby se referendum konalo společně s volbami do poslanecké sněmovny v roce 2006, protože euroústava je podle něj zásadní záležitost a měla by o ní proběhnout "velká debata".

Jenomže jakkoli se proti "velké debatě" dá asi jen těžko něco namítat, rozhodující bude, co v ní budou jednotliví aktéři říkat, do jaké míry se jim podaří pravdivě přiblížit, o co se v ústavě jedná.

Václav Klaus se zatím uchyluje k zavádějícím heslům o vznikajícím supersátu, nebo k výrokům, jaké používal včera v televizi: v referendu půjde o to, "jestli chceme více Bruselu, méně jednotlivých evropských států, jestli chceme více věcí dirigovat, regulovat, řídit odkudsi..."

Jelikož text evropské ústavní smlouvy bude asi číst jen málokterý český volič, bude záležet především na politicích, jak korektně vysvětlí, o čem se rozhoduje.

Začnou-li to dělat jako Klaus, tedy například naznačovat, že ústava způsobí zánik některých evropských států, což se z textu ani při nejlepší vůli skutečně nedá vyvodit, pak může být předreferendová diskuse sebevětší a stejně bude na nic.

A je tu i další zajímavá otázka: ponese Václav Klaus před referendem odvážně kůži na trh, řekne, že ústava je z těch a těch důvodů nebezpečná a že by ji lidé neměli podpořit? Nebo zůstane jen u jakéhosi popichování?

Připomeňme, že když se před rokem v Česku hlasovalo o vstupu do Evropské unie, odmítl Klaus doporučit, jak se lidé mají rozhodnout, dokonce odmítl říct, jak hlasoval sám.