Ondřej Štindl analytik BBC

Kromě útoku na školu v Severní Osetii publikem otřásla i informace o tom, že skupina chlapců na Rychnovsku zavraždila více než osmdesátiletou důchodkyni.

Podle policie existuje možnost, že spolupachatelem - nebo dokonce iniciátorem zločinu - byl otec jednoho z chlapců. Některým z předpokládaných pachatelů ještě nebylo patnáct let, podle českého práva by tedy neměli být trestáni.

Je logické, že se v té souvislosti opět hovoří o snížení hranice trestní odpovědnosti.

V jiných evropských zemích je možné trestat i mladší děti, navíc postupem doby děti dospívají rychleji a jsou dostatečně schopny rozeznat rozdíl mezi dobrým a zlým jednáním dřív než v patnácti.

Otřes způsobený vraždou v Olešnici by ale neměl vést k úvahám, zda by neměla být zvýšena míra státního dohledu nad rodinami Ondřej Štindl

To je dost možná pravda, je také pravda, že vražda v Olešnici byl - naštěstí - případ naprosto ojedinělý, rozšířenější je například využívání dětských pachatelů při drobných krádežích.

Možná by proto byla spíš na místě úvaha o přísnějších trestech pro ty, kdo děti k takovýmto zločinům zneužívají.

Kriminalita mládeže

Referování o stavu české mládeže v médiích bývá trochu hysterické. Aktuální stav přitom dost možná nevolá po nějakých drakonických plošných řešeních.

Počet násilných zločinů spáchaných dětskými pachateli spíše klesá.

Příčiny toho, že se některé děti dopouštějí zločinů, psychologové většinou nacházejí v rodinném prostředí, otřes způsobený vraždou v Olešnici by ale neměl vést k úvahám, zda by neměla být zvýšena míra státního dohledu nad rodinami v Česku.

Počet případů, kdy jsou děti odebrány z rodin je v zemi už teď o dost vyšší než jinde a například úřad ombudsmana dokumentuje množství případů, kdy se stát k takovému drastickému zásahu uchýlil zcela zbytečně - například kvůli dočasné materiální tísni rodičů.

Navíc se nezdá, že by ústavní výchova těm, kdo jí jsou podrobováni, přinášela mnoho pozitivního. Je jistě přirozené, že zpráva o vraždě, v níž figuruje dítě - ať už jako pachatel, nebo jako oběť - společností otřese.

Počet násilných zločinů spáchaných dětskými pachateli spíše klesá

Pokud se ale ten šok a následné - třeba přehnané obavy - nějakým způsobem stanou trvalou součástí atmosféry ve společnosti a třeba se dokonce promítnou do nějakých zákonných opatření, může to vést jen k dalším problémům.

Příkladem může být situace v Británii, kde se v reakci na případy vražd dětí spáchaných pedofily vyhrotila situace natolik, že například lidé, kteří s dětmi pracují, se jich bojí dotknout.

Výzkumníci z Manchesterské metropolitní univerzity v té souvislosti zdokumentovali mnoho výpovědí lidí, kteří s dětmi pracují.

Učitelé tělocviku jim například přiznávali, že mají strach ošetřit dítě, které se při hodině zraní.

Buď je prý nechají, ať se podle jejich instrukcí ošetří samy, nebo nedělají nic a pošlou někoho shánět učitelku, u níž je to, že se dítěte dotkne, spíš přijatelné.

Novinářská etika

V souvislosti s kauzou údajného pokusu uplatit poslance Zdeňka Kořistku se také diskutuje o novinářské etice.

Někteří žurnalisté totiž kritizují redakci Mladé fronty Dnes za to, že zveřejnila Kořistkovo obvinění navzdory tomu, že se s poslancem dříve dohodla na zachování jeho anonymity.

Končící týden přinesl jiný z hlediska etiky sporný moment, v případu opět figuruje Mladá fronta Dnes.

Těžko se ubránit otázce, zda Mladá fronta Dnes nevyužila kontextu tragédie v Severní Osetii, k tomu, aby si tak trochu z vody nevyrobila vlastní kauzu Ondřej Štindl

V den, kdy všechny deníky na prvních stranách informovaly o útoku na školu v Severní Osetii, přinesla - rovněž na titulní straně - zprávu o anonymních výhružkách bombovými útoky na pražské školy.

Zběžné čtení textu mohlo celkem spolehlivě navodit dojem, že hrozba nějakého masakru je docela vážná, zvláště když deník věnoval kauze celou třetí stranu.

Hlouběji v článku ale byly schovány informace, že se vlastně jedná o starou věc - hrozba útokem přišla na internetový server iDnes už začátkem srpna.

Policejní mluvčí později vyjádřila údiv nad tím, že deník zprávu - podle ní dost zveličenou - vůbec zveřejnil. Hrozbu, že k útoku skutečně dojde, policie prý nepovažuje za příliš vážnou.

Těžko se v té souvislosti ubránit otázce, zda deník nevyužil kontextu tragédie v Severní Osetii, k tomu, aby si tak trochu z vody nevyrobil vlastní kauzu, nepřilepil ji k tragédii v Beslamu a nepřiživil obavy a šok, které po zprávách o obsazené škole logicky pocítil každý rodič.

Gross a budování image

Předseda vlády Stanislav Gross je často kritizován za to, že větší úsilí než politice věnuje práci na své image. Končící týden přinejmenším potvrdil to, že premiér svou mediální prezentaci bere skutečně zodpovědně.

V ulicích se objevily mnohokrát komentované billboardy s fotografií upřímného sociálního demokrata.

Na víkend byla ohlášena jaksi inovovaná tisková reklama s křížovkou, jejíž úspěšní luštitelé v tajence najdou invektivu směřovanou k politické konkurenci.

Gross pokouší se získat reputaci inovátora. Stojí přitom v čele staronové vlády, před kterou nestojí nějaké výrazně nové možnosti Ondřej Štindl

Různé barevné momentky ze života rodiny předsedy vlády se s železnou pravidelností objevují v českých denících a jejich přílohách.

Naposledy jsme se v Právu mohli dočíst s jakým napětím Grossovi na chodníku očekávali až se pro jednu z jejich dcer poprvé otevřou dveře školy.

Opozice tuhle mediální ofenzívu zesměšňuje, nějakého materiálu pro více či méně vtipné žertování se v kampani ČSSD jistě dá najít dost.

Na druhou stranu se není co divit, že se Gross snaží maximálně využít možností reklamy a médií. Pokouší se získat reputaci inovátora. Stojí přitom v čele staronové vlády, před kterou nestojí nějaké výrazně nové možnosti.

Nelehká Topolánkova pozice

Právě reklama a vůbec vše, co se dnes skrývá pod pojmem komunikace, mu dává jedinou šanci něco inovovat - způsob, jímž se před veřejností prezentovala vláda Vladimíra Špidly, byl považován za až katastrofální.

A je docela možné, že současný Grossův mediální nástup nějaké plody přinese, zvlášť když bude používat i konfrontační styl politické reklamy, který v Česku není příliš rozšířený.

Přinejmenším tak může přitížit předsedovi ODS Mirkovi Topolánkovi, jehož situace už není zdaleka tak růžová, jako byla po triumfu občanských demokratů ve volbách do Evropského parlamentu.

Je tedy možné, že se na podzim v Česku budou volit nejen senátoři a hejtmani, ale nepřímo i šéfové největších politických stran Ondřej Štindl

Jeho strana se za něj sice postavila ve věci obvinění z pokusu o korupci, přední straničtí činitelé jej však v médiích otevřeně kritizují za to, že s poslancem Kořistkou vůbec jednal.

Ve prospěch ODS přitom až dosud hrála také na odiv stavěná jednota, je proto možné, že současné rozepře se nějak projeví v průzkumech veřejného mínění a třeba i ve výsledcích blížících se krajských voleb.

ODS v nich navíc musí hájit mimořádně dobrý výsledek, který by bylo obtížné opakovat i v lepších podmínkách. Pokud volby ODS přinesou zklamání, bude Topolánkova pozice dál oslabena a na prosincovém kongresu strany by se mu to mohlo vymstít.

Podobně důležité jsou blížící se volby i pro Grosse, podle některých pozorovatelů čeká levice v ČSSD na propad strany v krajských a senátních volbách, aby mohla příští rok na jaře prosadit na místo předsedy nějakého svého kandidáta.

Je tedy možné, že se na podzim v Česku budou volit nejen senátoři a hejtmani, ale nepřímo i šéfové největších politických stran.