Čestmír Klos redaktor časopisu EURO

Ty současné "lidské" odbory totiž po ptačích věcech šlapou hlava nehlava a odborářské svazy až podezřele rychle nacházejí v ptačích otázkách jednotu se svazy zaměstnavatelskými a průmyslovými.

Jestli něco rozhodného neuděláme, přibude vinou ptáků a jejich ochranných území jen na Ostravsku devět tisíc nezaměstnaných Jan Sábel, předseda Odborového svazu pracovníků v hornictví

Nějací ptáci nám přece nebudou nazobávat náš úchvatný hospodářský rozvoj tím, že jim někdo vyhlásí oblasti ochrany.

Předseda Odborového svazu pracovníků v hornictví Jan Sábel na vlnách rozhlasové stanice dokonce v líčení ptačích hrůz mnohonásobně předčil Hitchcocka: jestli něco rozhodného neuděláme, přibude vinou ptáků a jejich ochranných území jen na Ostravsku devět tisíc nezaměstnaných.

Nebylo by lepší je vystřílet? Tedy ty ptáky, ne nezaměstnané.

Tak daleko ovšem Sábel nejde. On i proti ptákům náhle revolučně zradikalizovaná Českomoravská konfederace odborových svazů jdou dál: snaží se rozstřílet český národní vklad do evropské sítě ochrany přírody Natura 2000.

Kanóny jim při tom nabíjí Svaz průmyslu a dopravy. Jak se ti věčně rozhádaní Češi obdivuhodně dokážou spojit proti vnějšímu nepříteli: proti ptákům a jejich ekologickým přisluhovačům.

Všechen ten válečnický ryk nepochopitelně přichází až ve chvíli, kdy končí několikaleté odborné mapování ptačích oblastí a evropsky významných přírodních lokalit.

Odborně zdokumentované návrhy, jak je požaduje Evropská unie, mají být podle představ odborářských a průmyslových bosů zavrženy a nahrazeny licitací.

Kdo má vyšší politickou a ekonomickou kartu, nebo dokonce palební sílu, ten bere. Proti tomu nemá počítání ledňáčků, hlušců či kvakošů nočních žádnou šanci.

Tak to šlo až dosud prakticky všude. Jenže obrozující se Evropa chce být jiná a snaží se zachránit zbytky své volné přírody.

Mapování má zachytit skutečný stav, ne výsledky zpolitizovaných handlů něco za něco. Členské státy jsou povinny zmapovat všechna místa nejvhodnější pro ochranu ohrožených druhů.

Proti pokusům přizpůsobit odborná zjištění přírodních taxátorů lokálním zájmům už ve starých členských zemích tvrdě zasáhl Evropský soudní dvůr.

Jeho resultát je jasný: při výběru a určování hranic území ptačích oblastí či přírodních stanovišť nesmí členský stát přihlížet k ekonomickým, sociálním a kulturním požadavkům.

Kde jsou ještě schopny žít ohrožené organismy, tam musí být navržena hranice.

Život lidí se v síti Natura 2000 nezastaví, lidské aktivity by však měly brát na vědomí výjimečnost přírodního prostředí

Neznamená však žádné zákazy, ani zákaz lidských činností v oblasti, čímž hrozí kritici. Život lidí se v síti Natura 2000 nezastaví, lidské aktivity by však měly brát na vědomí výjimečnost přírodního prostředí.

Ohleduplné hospodaření se může dokonce nadít finanční podpory převážně z evropských zdrojů. Sem také budou přednostně směřovat strukturální fondy.

Hrdí odpůrci odborného mapování se Evropského soudního dvora ani mastných pokut nic nebojí.

Vždyť nám beztrestně prošlo i to, že jsme návrh sítě neměli při vstupu do EU, k čemuž jsme se předem zavázali. A s takovou ho nebudeme mít ještě hodně dlouho.

Halas odborářů, průmyslových svazů i hospodářských ministerstev nutí ministerstvo životního prostředí k opatrnému kličkování. Ze čtyřicítky navržených oblastí předložilo vládě jen šest dosud bezkonfliktních, a když se ukázalo, že ani ty nejsou ušetřeny snah ukusovat a rušit, stáhlo z programu vlády i je.

Stratégové by to možná označili za taktický manévr, obyčejný člověk za ústup. Resortní půtky se daly předvídat, ale proč se do první linie boje proti ptákům nechali nastrčit odboráři?

Těla mají v evropské unii, myšlení ukotvené v Revolučním odborovém hnutí. Pevně svírat prapor a nepřemýšlet.