Daniel Kaiser analytik BBC

Zdeněk Kořistka je ochoten se podrobit testu na detektoru lži

Vyšetřovanému se na ruce připnou jakési elektrody, které měří, jak jeho organismus reaguje na otázky.

"V průběhu tohoto vyšetření je monitorována dechová frekvence, tepová frekvence, změna krevního tlaku, změna galvanického odporu kůže a změny v hlase tázaného," vysvětluje Lucie Uhlířová z policejního prezidia.

"A pokud se v nejméně třech těchto kategoriích projeví takzvaná kritická změna, potom můžeme konstatovat, že ten tázaný člověk buďto nemluví pravdu, nebo některou věc úmyslně zamlčel."

Detektor lži ve světě

Česká policie má takový detektor lži - odborně se mu říká polygraf - jeden, ročně prý ho použije v několika desítkách případů.

Testy na detektoru lži nejsou přijímány jako jediný důkaz a musí být provázeny pádnějšími důkazy Vratislav Pěchota

Vyšetřovaný musí s výslechem na detektoru souhlasit a i když se to spíš nedoporučuje, soud jeho výsledky použít nemusí, ale může.

Podobně to funguje ve Spojených státech amerických, kde detektor lži zavedli už v roce 1926.

Soudy v jednotlivých státech Unie detektory nepoužívají, mohou je použít pouze soudy federální.

I ty je podle profesora mezinárodního práva na Kolumbijské univerzitě Vratislava Pěchoty užívají střídmě.

"Nejvyšší soud spojených státu v roce 1998 v jednom z případů, které projednával a v nichž byly použity tyto testy, prohlásil, že ve Spojených státech není dosud mezi vědci shodli o tom, že polygrafický test je přesný.

"Testy jsou přijímány výjimečně, například když se prokurátor domluví se soudcem, že test bude předložen jako důkaz.

"Ovšem nejsou přijímány jako jediný důkaz a musí být provázeny pádnějšími důkazy," dodává Pěchota.

Kromě soudů vás ale detektor lži pravděpodobně čeká, pokud se budete hlásit do amerických bezpečnostních služeb nebo do nějaké americké banky.

Ve Velké Británii detektor nepřipouštějí, i když ministr vnitra nedávno žádal, aby ho policie, která vyšetřuje případy zneužití, mohla uplatňovat aspoň u trestaných sexuálních deviantů.

"Ve velké Británii detektor lži není povolen jako důkazní prostředek," říká Jiří Příbáň z univerzity v Cardiffu.

Jestliže se někomu po určitých otázkách zrychlí tep nebo dech nebo se začne potit, to přeci ještě neznamená, že je to automaticky zločinec Jiří Příbáň

"Především kvůli tomu, že jeho věrohodnost je úspěšně experty zpochybňována.

"Existuje zde střet toho co se označuje za pravdu v právním smyslu a pravdu v lékařském slova smyslu a dokonce jakési pseudopravdy, protože jestliže někomu se po určitých otázkách zrychlí tep nebo dech nebo se začne potit, to přeci ještě neznamená, že je to automaticky zločinec."

Naopak široké oblibě se detektor těší v Izraeli.

Docent Tomáš Kulka, který v Izraeli dlouhá léta žil, na sobě polygraf sám zažil: jako student pracoval v hotelu, kde se hostům ztratily šperky, a majitel hotelu tímto způsobem bleskurychle zjistil, kdo z personálu je ukradl.

Polygraf podle Kulky patří k izraelské politické kultuře.

"V kauze Kořistka je to jen součást jakési rétoriky, kdy on říká, mám čisté svědomí," vysvětluje docent z pražské Univerzity Karlovy Tomáš Kulka.

"Tam je běžná praxe, že on řekne, a jsem ochoten jít na detektor lži a vyzve k tomu tu druhou stranu.

"Většinou k tomu ani nedochází, protože jedna z dvou stran couvne."

Ale zpátky do českých zemí: na detektor lži je ochoten jít i Zdeněk Kořistka, ovšem za podmínky, že zkoušku podstoupí i zbylí dva účastníci schůzky.

Zatímco asistent předsedy ODS Topolánka Marek Dalík to považuje za nesmyslný nápad, lobbista Jan Večerek je ochoten k detektoru jít.