|
Majetková přiznání, tentokrát k něčemu? | ||||||||||||||||||||||||||||||||
"Majetková přiznání" byla pro české sociální demokraty vždycky ideologickým instrumentem: jinými slovy nešlo ani tak o to, jestli taková věc bude k praktickému užitku, nýbrž o to, aby se ukázalo, že si ČSSD umí posvítit na bohatce, slovy Miloše Zemana tuneláře, podvodníky a zloděje. Socialisté, horlivě podporovaní komunisty, tak vycházeli populisticky vstříc lidové závisti a představě, že k větším penězům lze přijít takřka výhradně nečistým způsobem. Ne snad, že by "tuneláři" v Česku nebyli - Zeman ale dokázal úspěšně předstírat, že jich je asi stopadesátkrát víc, než ve skutečnosti. V praxi by majetková přiznání pro všechny, kdo mají majetky vyšší hodnoty než třeba půldruhého milionu korun (a o takové hranici se mluvilo asi před rokem), přinesla především dvě věci. Obrovský nárůst byrokracie, protože někdo by musel všechny údaje zpracovávat, kontrolovat a srovnávat, a pak zajímavý zmatek, protože majetek v téhle hodnotě kdekdo zdědil nebo našetřil, eventuelně rodiče našetřili a pak rozdali dětem. Pak by tu byly vedlejší efekty: všeobecná otrávenost z toho, že státní moc šmejdí lidem v soukromí, signál bohatým, že jsou principielně podezřelí a hlavně velká šance pro všechny podvodníky, že se v tom byrokratickém chaosu úspěšně ztratí. Podle stávajících koaličních dohod by majetková přiznání konečně mohla dostat smysluplnou podobu. Týkala by se státních zaměstnanců, policistů, soudců, politiků, jak říká ministr vnitra František Bublan, lidí s "rozhodovací pravomocí". To má svou logiku - ponuře proslulý Karel Srba nebyl a není jediným vysokým státním úředníkem, jehož majetek mnohonásobně přesahoval jeho oficiální příjmy. Ani soudci nejsou z obliga, stačí vzpomenout na "případ Jiřího Berky" a na jeho "aktivity v konkursním řízení". O policejní korupci si povídají celé Čechy a málem nenajdete člověka, který by se s ní aspoň jednou v životě osobně nesetkal. Zatímco "plošná majetková přiznání" zaváněla státní šikanou, v daném případě platí výrok ministra vnitra: "Není to policejní nástroj, pouze protikorupční opatření, daň za to, že ten člověk pracuje ve státní správě". Přiznání by se měla týkat i rodinných příslušníků vybraných státních zaměstnanců, proti čemuž vehementně protestuje opozice - jenomže i tady hraje roli mnohaletá zkušenost: není nic snazšího, než "napsat" majetek z korupčních peněz na dospělé děti. Koaliční záměr má nicméně svá úskalí: dosud není zřejmé, na koho přesně se mají majetková přiznání vztahovat, zda třeba v komunální sféře půjde jenom o starosty nebo taky o jednotlivé radní, zda budou se seznamu zahrnuti například památkáři, zaměstnanci stavebních úřadů a různých kontrolních institucí. Totéž platí pro rodinné příslušníky: bude to jen manželka a děti nebo taky sourozenci a rodiče? Tenhle problém se asi dá celkem snadno vyřešit přijetím nějakého kompromisního klíče. O něco horší je, že majetková přiznání mají lidé podávat svým nadřízeným, u nichž se dokumenty budou archivovat a ke kontrole se dostanou pouze tehdy, upadne-li státní zaměstnanec v podezření. Nebyla by vhodná nějaká nezávislejší instituce, než je šéf v práci, často nejbližší spolupracovník? |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||