Ondřej Štindl analytik BBC

Kromě tří protagonistů schůzky, kde se Marek Dalík a lobbista Jan Večerek měli pokusit Kořistku korumpovat, nikdo samozřejmě neví, co si tři zmínění pánové koncem července řekli a nedá se čekat, že by dospěli k nějaké společné verzi. O to větší prostor se otevírá pro různé analýzy a spekulace.

Ti, kdo se do nich pouštějí ovšem někdy zapomenou, že se před nimi neodvíjí kriminální film, ale příběh jaksi ze života. Někdy to může vést k docela důležitým opomenutím.

Vnímáme-li totiž aktéry Kořistkova případu jako postavy dramatu, automaticky předpokládáme, že jednají na základě jakéhosi plánu, jejich kroky jsou nejsou vůbec náhodné, i kdyby tak třeba působily.

Závěrečná seance, při níž detektiv odhalí pachatele, se možná konat nebude. Na každém ulpí kus špíny a pak se na celou věc zapomene Ondřej Štindl

Takto vnímána musí představovat Kořistkova kauza jakousi dopředu zaranžovanou hru, která má nějakého autora, zbývá zjistit, kdo ten autor je, jaký byl jeho záměr, a kdo a jak ho prováděl.

Byl ten autor Mirek Topolánek, byl to Stanislav Gross, který možná chtěl odvést pozornost od vlastních problémů, nebo nějaký Topolánkův konkurent uvnitř ODS?

Jenomže v životě nastávají také situace, které se pro detektivní příběh zrovna nehodí, situace, o které nikdo nestál, které se tak nějak semlely třeba právě proto, že někdo jednal úplně bez rozmyslu, které pokud byly plánovány nebyly plánovány dvakrát chytře.

Pokud jsou slova Zdeňka Kořistky pravdivá, byl takovým nepříliš kompetentním plánovačem Mirek Topolánek. Obrátil se přes své lidi s korupční nabídkou na poslance, který nejenže na ni nepřistoupil, ale ještě o ní mluvil. Tomu se říká hodně špatný odhad v hodně, řekněme, delikátní věci.

Koneckonců nabídkou deseti milionů by ODS před Kořistkou přiznala nejen korupční praktiky, ale i to, že má jakési fondy, z nichž se dají uplácet poslanci jiných stran, nebo že za stranou stojí kruhy, které jsou ochotné takovou částku obětovat.

Žádný jiný unionista se s takovým jednáním ze strany ODS prý nesetkal, co tedy mohlo ODS vést k přesvědčení, že Kořistka peníze vezme nebo že bude o věci alespoň mlčet?

Člověk, který riskuje třeba i vězení by přece měl svoje kroky dvakrát zvažovat. Jenomže činy Zdeňka Kořistky také nepůsobí příliš promyšleně.

O něčem se baví s novináři, pak naléhá, aby jeho slova nezveřejňovali. Obrací se s výzvou na spolustraníky, aby zveřejnili vlastní podobné zkušenosti, když nikdo z nich nic takového neudělá, jeho strana to prezentuje jako další důkaz pravdivosti vlastní verze.

Po včerejším také unionisté hlavně hovořili o tom, že problematická je sama skutečnost, že se vyslanci ODS s Kořistkou vůbec scházeli, o penězích se už hovořilo méně.

Nepříliš konsistentně ovšem působí i argumentace druhé strany. Například rozporná prohlášení Marka Dalíka ohledně toho, zda s Kořistkou probíral možnost pokračovat v politické kariéře poté, co by vládu potopil.

Možná, že jsme svědky ne naplňování něčího plánu, ale všestranné snahy zmenšit škody chyb, které se staly naprosto neplánovaně.

Ať už se ale před českou veřejností v tuto chvíli odvíjí detektivka nebo politická reality show, je docela možné, že celá kauza skončí v duchu místní tradice.

Závěrečná seance, při níž detektiv odhalí pachatele, se možná konat nebude. Na každém ulpí kus špíny a pak se na celou věc zapomene.