Jiří Dědeček básník a písničkář

Jedna moje známá sice tvrdí, že čím větší auťák, tím menší... ale to bude nějaká blbost, chvíli jsem kvůli tomu jezdil malou mazdičkou 121, ale nemá to vliv. Miluji volant.

S roztrpčením jsem proto přijal rozhodnutí vlády o zvýšení pokut za nejrůznější přestupky, rychlost nevyjímaje. Moje KIA dělá na rovince 195! Já tak jedu i obcí, na co bych koukal, stejně to mám všecko proježděný.

Někdy i těch 130 může způsobit pěknou paseku, jelikož chodec kráčí rychlostí 5 km, což při střetu v součtu pohybů obou těles už řádně zmačká kastli. A jak je dneska plechařina drahá, na to žádný z těch opěšalců nemyslí!

Mají svoje zóny, tak ať se tam sdružujou a belhají se! Já bych jim dal, v obcích padesátku! K čemu nám pak jsou pětistupňové převodovky, to by člověk moh jezdit furt jenom na dvojku (tamta moje známá dokonce na jedničku)!

To je pořád cavyků s pedestriány, Praha je nakonec samej semafor! Moje neřídící a pěší žena kdysi dokonce založila sdružení za zřízení semaforů na křižovatce Národní-Spálená, že tamtudy chodí děti do školy. Ještě že na Magistrátu měli všech pět pohromadě: napsali jí, že to nepovažují za nutné, protože se tam zatím žádná nehoda nestala.

Ale kde není semafor, tam se aspoň frkne zebra! Jen se člověk rozjede, už aby zase brzdil! Ať si lezou podchodama! Já bych jim dal - "Jenom vůl nedá přednost zebře!"

Ale já se urážet nenechám, jak řekl nejmenovaný německý politik, svobodný člověk má právo jezdit svobodnou rychlostí! A kor u nás, po těch letech nesvobody!

On by i ten Karlův most klidně unesl aspoň jednosměrku! A trestuhodně nevyužitý Petřín by při troše dobré vůle mohl sloužit všem pokrokovým Pražanům sloužit jako motokrosová trať. Protože přiznejme si, že drtivé většině lidstva benzin voní.

Stačí, že nám, co jsme vždycky za volantem pili, to najednou kdekdo zakazuje! K posledku snad už i policie!!!

Ale já si svý promile vzít nenechám, je to to jediný, co mi po revoluci zbylo! Nakonec i na nejvyšších místech musejí vědět, že ožralej se člověk za volantem aspoň nekymácí! Ruku na srdce, přátelé: Copak někdy někdo z vás nebezpečně upadl vsedě?