Daniel Kaiser analytik BBC

Termín hlasování o důvěře nové vládě - má se konat ode dneška za týden - dosud nikdo nezpochybnil.

Důležitá otázka nejde po termínech, ale po podstatě včerejších dějů: hádali se na Úřadu vlády o něco opravdu zásadního, nebo hráli stínové divadlo, cvičení na předvolební kampaň?

Pro přesnou odpověď bychom potřebovali stenozáznam z jednání, i bez něj se ale dá leccos odhadnout.

Koaliční devítka včera dospěla k obecné shodě v několika bodech: plošné dětské přídavky, novomanželské půjčky. Slíbila také, že do roku 2006 představí návrh důchodové reformy.

z K9 žádná zásadní změna kursu vzejít nemůže Daniel Kaiser

Problémy naopak měla se sociálnědemokratickým nápadem zavést registrační pokladny a majetková přiznání a také při hledání tempa, jakým uvolňovat regulované činže.

Kdybychom si zmíněné položky rozdělili na sociálnědemokratické a lidovecko-unionistické a sečetli je, vyšlo by nám, že včerejší jednání skončila kompromisem, nehotovým a částečně nejasným asi i vládním stranám.

Tak třeba důchodová reforma: v jednání jsou zjevně pouze podružnosti, především zřízení virtuálních osobních účtů.

Jakou to ale má cenu, když o základních rysech důchodového systému se diskuse nevede a když obě menší strany naznačují, že s jinou velkou stranou, tedy s ODS, by přiložily ruku k revoluční změně systému?

Hlubší interpretaci si žádají i novomanželské půjčky: předseda lidové strany Miroslav Kalousek včera řekl, že o ně v koalici nikdo nikdy nevedl spor, že ale na ně nesmějí jít peníze vydělané při privatizaci.

Je tohle vítězství zdravého rozumu, došli snad konečně sluchu ekonomové se svými výzvami, aby se peníze z privatizace střádaly na důchodovou reformu nebo aby se alespoň utrácely na výzkum, školy a dálnice?

Formálně vzato jistě ano. Jenže není to nakonec vlastně svým způsobem jedno? Dokud stát rok co rok hospodaří s deficitem kolem sta miliard korun, projídají se přece ty desítky miliard sociální spotřeby, jíž se teď hrozí lidovci, v normálním rozpočtu.

Ideální by bylo, kdyby stát vědu, dálnice, železniční koridory a třeba i podporu mladým rodinám utáhl ze svých pravidelných rozpočtových příjmů.

Toho se ovšem za stávající politické konstelace nedočkáme. Hned v roce 2002 se levostředová koalice dohodla, že - zhruba řečeno za čtyři roky svého vládnutí utratí přes 400 miliard korun, které si bude muset půjčit.

To je základní koordinát vládního snažení, ten je třeba mít na paměti a vědět, že s ním už do voleb nikdo nepohne.

S programem vysokého schodku vyhrála sociální demokracie poslední volby. Svými úmysly se netajila, přesto se jak KDU-ČSL, tak US-DEU těsně před volbami, kdy už věděly, že v žádné vládě nebudou hrát první housle, jasně vyslovily pro svazek s ČSSD.

Proto z K9 žádná zásadní změna kursu vzejít nemůže. Kalousek, Němec a Gross se přetahují o věci, které jsou samy o sobě docela důležité. Všichni tři ale jedou po dálnici, na které až k horizontu nejsou vidět žádné odbočky.