Petruška Šustrová novinářka

Nikolaj, jak jsme Andrejovi říkali, totiž v osmdesátých letech společně s Jindřichem Bellingem přeložil Miłoszovu patrně nejslavnější esejistickou knihu Zotročený duch.

Měla jsem jednou příležitost sedět u jejich diskuse nad překladem, a ač se většinou mluvilo o lidech a událostech, o kterých jsem nic nevěděla, zdálo se mi, jako bych se ocitla v jiném světě.

Ta kniha pro nás byla jako zjevení - Czesław Miłosz v ní podrobně pitvá postup, jakým se v totalitárním státě intelektuál poddává státem vnucované "nové víře", jak se konformuje a přizpůsobuje, někdy v souladu s vlastním přesvědčení, jindy proti němu.

Pro Poláky je Miłosz nezpochybnitelným králem polské poezie 20. století a stejně nezpochybnitelnou morální autoritou Petruška Šustrová

Miłosz je milosrdný, čtyři polské autory, jejichž cestu do zotročení rozebírá, nejmenuje, jsou označeni jako Alfa, Beta, Gamma a Delta. Nejde totiž o ně samotné, jde o popis znevolňujících mechanismů.

Přestože Zotročený duch vyšel na Západě v roce 1953, dva roky po Miłoszově odchodu do exilu, nepřipadalo nám začátkem let osmdesátých, že trvalo celých třicet let, než se kniha dostala k nám.

V Polsku vyšel Zotročený duch poprvé v samizdatu koncem sedmdesátých let, a nepochybně na Poláky působil stejně jako na nás. Na lámání charakteru a na tom, jak mu člověk volky nevolky vychází vstříc, se toho zřejmě v průběhu dějin moc nezměnilo.

Ne nadarmo bývá Zotročený duch řazen vedle Orwellova 1984 a Solženicynova Souostroví Gulag.

Nepřímo význam tohoto Miłoszova díla připomíná i fakt, že když koncem 80. let vznikl v Americe časopis věnovaný tehdejšímu nenásilnému odporu východoevropských občanů proti komunismu, dali mu vydavatelé v narážce na Miłosze název Uncaptive Mind - Nezotročený duch.

Czesław Miłosz však samozřejmě nenapsal jen knihu Zotročený duch, byl to velký básník, který vydal desítky sbírek, a velký esejista.

V roce 1980 dostal Nobelovu cenu za literaturu - nepochybně se v tom skrývala i sympatie porotců k polským dělníkům a jejich nezávislým odborů Solidaritě, ale cena v žádném případě nebyla nějaký zástupný manévr.

Ruský básník Josif Brodskij, mimochodem rovněž držitel Nobelovy ceny za literaturu, prohlašuje Miłosze ze největšího básníka na světě.

Pro Poláky je Miłosz nezpochybnitelným králem polské poezie 20. století a stejně nezpochybnitelnou morální autoritou. Ačkoli jeho texty v Polsku skoro třicet let nesměly oficiálně vyjít, z exilových a samizdatových vydání je znal kdekdo.

Stojí za připomenutí, že překlady děl Czesława Miłosze vycházely i v československém samizdatu, a nevzdali se jich ani čeští nakladatelé po roce 1989.

A abych také ve své vzpomínce dala slovo zesnulému autorovi, přečtu alespoň jednu větu:

"Jen slepí mohou nevidět tragičnost situace, v jaké se octl lidský rod, když zatoužil vzít osud do vlastních rukou a odstranit náhodu."