Břetislav Rychlík herec a režisér

Bobříka mlčení nezvládla ani napotřetí, což mne vůbec neudivilo, byť s námi umíněně a z trucu dokáže nemluvit i hodinu.

Tohle je však po všech stránkách povrchní a nic neříkající úvod k tématu, o kterém chci v tomto čase letních prázdninových pobytů dětí mluvit.

Dostal se mi do ruky táborový deník nejmladšího účastníka skautského tábora, kterého jsem se zúčastnil i já, jako dvanáctiletý člen 1. oddílu Junáků — skautů z Veselí nad Moravou.

Bylo léto roku 1970, těsně před třetím zrušením skautského hnutí u nás. Poprvé tak bylo rozkazem K.H. Franka 28. 10. 1940, podruhé po komunistickém puči v únoru 1948, kdy skauting živořil až do roku 1950 a po třetí právě na prahu normalizace.

Jednou nacisti, dvakrát komunisti, milí rodičové, voliči Grebeníčka. Jste pořád v pěkné společnosti.

Ovšem my, skauti, jsme připraveni. Nikoliv podle hesla na opasku "Buď připraven!", nýbrž podle nepsané zkušenosti: Skautem jednou - skautem navždy.

Když totiž čtu ten deníček desetiletého skauta Pedra, se kterým jsem sdílel stan u Eliášova splavu na Vysočině, udivuje mne toto:

Já si pamatuju zcela smyslově ten dobrodružný, napínavý třítýdenní život, noční hry, když zavřu oči, dokážu si jak v počítači vybavit všelijaké překážky, které jsme s pocitem absolutní svobodné hry překonávali i ty balvany v řece Oslavě, kterými jsme se v čase volna proplétali na nafukovacích matracích vidím.

A teď čtu v deníku s občasnými chybičkami:

2. táborový den: Včera a dnes v noci jsem měl s Břéťů hlídku. Ze zaěátku to bylo dost strašidelné. Ale ke konci se nám to líbilo. Vzbudili jsme se v 6.30 při budíčku. Napřed jsme se umyli a pak jsme měli rozcvičku a po ní nástup, kde jsme se dozvěděli, co máme za práci. My jsme měli stavět mostek. Postavili jsme ho a bratr Nováček nás pochválil.

3. táborový den: Vzbudil jsem se při budíčku a než jsem si obul boty (později jsem zjistil že to jsou Břeťovi), byli kluci už pryč na rozcvičce. Pak jsme se vrátili do tábora, kde byla snídaně a nástup. A potom slavnostní otevření latriny. Pak jsme se vydali za svými prácemi. Já jsem chvíli kopal sklípek a pak jsem s Lunčem vyčistil zásobní stan a udělali stojan na kola.

5. táborový den: Dnes naše družina měla službu. Jsem skoro pořád v kuchyni. Pořád jenom vařit, umývat nádobí a vydávat jídlo. Zítra večer bude táborák.

A tak dále. A tak podobně. Mezitím se objevují kusé zprávy o časopisu Luňák, který jsme vydávali, plnění Tří orlích per staršími skauty a Deseti malých orlích per těmi mladšími, zahájení táborové hry, učení na kytaru, malování, výroba plánků a map tábořiště, souboj s divokou vodou a záplavami po deštích, výpravy po okolí.

Ten skautský styl výchovy je totiž tak bystře rafinovaný, že kombinuje přirozené klukovské hry, touhy a životní soběstačnost a nenáročnost či odpovědnost za svoji práci pro ostatní.

To je ta práce na táboře od vystavění latríny, kuchyně po odpadovou jámu z deníku skauta Pedra a moje vzpomínky na dobrodružství. Navíc si uvědomuju, jak se uprostřed kolektivního vědomí oceňoval charakter i každá individuelní zručnost, dovednost, schopnost, talent. U někoho sportovní, u jiného múzický. Toužili jsme vyniknout mezi kamarády a vedoucími, kterých jsme si vážili.

16. táborový den: Dnes ráno jsem viděl s Rychlonožkou jak bratr Nováček nesl papír na ostrůvek. Ale když se vracel tak papír neměl. Hledali jsme tam. A jedno přísloví se vyplnilo - "Kdo hledá - najde." Ale až odpoledne jsme to našli. Už druhý dopis a zase my!!! Hurá! Hurá! Hurá!