Petr Fischer zpravodaj BBC

Gross chce svůj tým vytvořit po vzoru Velké Británie

Předseda lidovců Miroslav Kalousek se bojí, že premiér chce tímto způsobem kontrolovat koaliční ministry.

Prezident Václav Klaus to v České televizi dokonce označil za krok zpátky.

Vypadá to, že s novým premiérem přicházejí i nové myšlenky a postupy a že Stanislav Gross vymyslel něco, co tu opravdu ještě nebylo.

Tak docela pravda to není, neboť i odcházející premiér Vladimír Špidla chystal změnu, protože během dvou předchozích let poznal, že jeho poradenský tým, oficiální i širší neformální, neplní to, co si od něj představoval.

Mimo jiných to potvrzuje i jeden z expremiérových politických analytiků, zajišťující kontakt s parlamentem Lukáš Jelínek.

Jiný úhel pohledu

"Vladimír Špidla sám v několika posledních měsících mluvil o tom, že bych chtěl ze svého poradcovského sboru udělat tým oponentů pro ministry, aby se mu dostalo informací z jiného pohledu, než jaký předkládají ministerští úředníci," říká Jelínek a pokračuje:

To, co teď plánuje nový premiér, vlastně navazuje na budování týmu Vladimíra Špidly Lukáš Jelínek

"Nevím, nakolik se toto podařilo. Myslím si spíše, že tento záměr bude čekat na novou vládu."

"K určitému posunu ve vnímání poradcovského sboru minimálně od roku 1998 - 2002 došlo. To, co teď plánuje nový premiér, vlastně navazuje na budování týmu Vladimíra Špidly," domnívá se analytik bývalého předsedy vlády.

Není proto žádným překvapením, že politolog Lukáš Jelínek Grossův plán ustavit tým superporadců otevřeně vítá a považuje jej dokonce za nejlepší premiérův krok od začátku vládní krize.

Premiér Gross a lidé kolem něj hovoří o tom, že superporadci mají jediný cíl: prostřednictvím oponentury pomoci k tomu, aby do parlamentu odcházely kvalitnější předlohy než doposud.

Existuje ale obava, že premiér tímto způsobem dosáhne fakticky větší moci, než mu podle ústavy přísluší.

Hranice moci

A potom superporadci mohou vytvořit jakousi samostatnou paralelní strukturu moci.

Politolog Jiří Pehe ale namítá, že podobný systém poradců-oponentů funguje i ve Spojených státech, a nikdo se nebojí jejich paralelního mocenského tlaku.

"Nevidím to jako paralelní strukturu, protože tou by to bylo v okamžiku, kdy by poradci měli rozhodovací pravomoci.

"Pokud budou pouze oponenty některých návrhů a budou radit předsedovi vlády, tak to nevidím jako paralelní strukturu.

"Kdybychom tyto poradce měli vnímat jako paralelní strukturu, platilo by to i o týmech poradců prezidenta či jednotlivých politiků," míní politolog.

Peheho pohled, především argument určité bezproblémovosti poradců ve Spojených státech, je ale poněkud zavádějící.

Například poradci prezidenta jsou v USA politicky velmi vlivní, za všechny uveďme jen příklad bývalého šéfa ekonomických poradců Billa Clintona a držitele Nobelovy ceny za ekonomie Josepha Stiglitze, který svého času tvrdě bojoval o vliv na Clintona s ministrem financí Larry Summersem.

Nutno dodat, že se střídavými úspěchy.

Týmy poradců ve světě

Ještě lepší příklad politického rizika spojeného s funkcí silného poradce poskytuje Británie, která podle vedoucího kanceláře Stanislava Grosse Zdeňka Šarpatky byla jakýmsi modelem pro zřízení superporadců.

Blairova úzká spolupráce s Campbellem se mnohým nelíbila

Jak potvrzuje zpravodajka BBC v Londýně Lenka Kabrhelová, Blair je v poslední době silně kritizován vlastní stranou za to, že jeho poradci jsou něčím takovým jako paralelní strukturou moci.

"K nejdůležitějším osobám Blairova okruhu patřil bývalý premiérův tiskový mluvčí a mediální poradce Alastair Campbell, který sehrál klíčovou roli ve sporu britské vlády a BBC o pravost informací, jimiž vláda zdůvodňovala nutnost invaze do Iráku.

"Za nejvlivnější postavu Blairova současného okruhu je považován bývalý diplomat Jonathan Powell, coby nejbližší premiérův důvěrník zůstává ve středu dění už od nástupu labouristů k moci v roce 1997.

"Podle řady kritiků má na rozhodnutí Tonyho Blaira naprosto bezprecedentní vliv, což je skutečnost, na niž poukázala i takzvaná Butlerova zpráva kritizující vládu za nakládání se zpravodajskými informacemi tajných služeb před válkou v Iráku," vysvětluje Lenka Kabrhelová.

To v sousedním Německu je situace jiná, systém poradců tu poprvé zavedl Gerhard Schröder, který chtěl tímto způsobem rozvrátit zaběhaný systém administrativního vládnutí Helmuta Kohla, což se mu příliš nepovedlo.

Schröderovi lidi ale veřejnost dobře zná, narozdíl od sousedního Rakouska, kde podle Roberta Schustera z pražského Ústavu mezinárodních vztahů poradci vládnou spíše v zákulisí, ale jsou velmi silní, což souvisí s provázaností politiky se zájmovými svazy, církvemi, odbory a tak dále.

Jací jsou rakouští poradci?

"Na těch nejdůležitějších postech poradců, popřípadě šéfů kanceláří, jsou velmi často diplomaté," říká Robert Schuster, pražský Ústav mezinárodních vztahů.

"To znamená lidé, kteří jsou, vlastně kmenově zůstávají zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí, často mají i ten titul, řekněme, Botscharftera, to znamená vyslanec, velvyslanec.

"Ti jsou uvolněni na nějakou dobu z ministerské nebo z diplomatické služby a jsou šéfy kanceláří, to je třeba teďka případ zrovna šéfa Schüsselovy kanceláře."

V tomto směru se premiér Gross možná v Rakousku inspiroval.

Mezi lidmi, kteří se objevili na seznamu jeho superporadců, je i současný velvyslanec v Rakousku Rudolf Jindrák, mimochodem člověk, s nímž rád středoevropské otázky a vztahy s Rakouskem konzultoval i premiér Vladimír Špidla.

Na minulosti nesejde

Gross si vůbec vybírá lidi, kteří nejsou tak moc zapojeni do tradičních stranických struktur.

To platí například v případě exposlance Fišeru, jenž se z výšin ČSSD vytratil po konfliktu s Milošem Zemanem.

Ten by premiérovi mohl zajišťovat oponenturu v otázkách sociálních a ve školství.

Mohl by to být i případ mírného liberálovi mezi sociálními demokraty Janu Mládkovi, jenž by mohl oponovat v otázkách ekonomických.

A pak je tu pochopitelně už zmiňovaný Zdeněk Šarpatka, v němž Stanislav Gross po aféře Olovo, kterou Šarapatka pustil ven, našel naprosto loajálního úředníka.

Zdá se, že Gross si bere na úřad lidi, kteří budou především loajální pracovníci a dokáže zamhouřit oči i před jejich minulostí.

Tak to už udělal v případě bývalého bachaře Petra Ibla a teď v případě nového provozního šéfa úřadu vlády Pavla Přibyla, velitele zásahové jednotky, která bila lidi protestující proti komunismu.

Narozdíl od Přibyla a Šarapatky čeká systém superporadců ještě zkouška koaličním ohněm, už první týdny ukážou, zda tuto oponentní supervizi lidovci unesou.