Ondřej Štindl analytik BBC

Média se mohou vrátit ke standardnímu letnímu menu - houbám z českých lesů zapíjeným vodou z českých koupališť, servírovaným supermodelkou na zahrádce domu populárního baviče - namísto aby čtenáře unavovala zprávami o tom, že se lídři koalice někde sešli, dlouho tam seděli a pak se rozešli, aniž by něco kloudného řekli.

Stanislav Gross jakýsi - sice ne politický - ale přece jenom program má - skoro každým svým veřejným vystoupením jako by říkal 'jsem jeden z vás' Ondřej Štindl, BBC

Po všech těch zápletkách a drobných komplikacích, které zrodu vlády předcházely, ale mnozí pozorovatelé a podle průzkumů i větší část veřejnosti mají dojem, že Grossův kabinet za to čekání nestál. Ujalo se pro něj označení Špidlova vláda bez Špidly.

Přesnější by ale bylo hovořit o Špidlově vládě se Stanislavem Grossem v čele.

Z takového popisu už je jasnější, že jakkoliv se nová vláda od té předcházející moc lišit nebude, v jednom ohledu bude úplně jiná. A bylo to znát už během prvních hodin jejího vládnutí.

Nástup kabinetu Stanislava Grosse měl velice pečlivou mediální režii. Zatímco v pondělí, když se na Hradě loučili odcházející ministři, byla znát napětí charakteristické pro vztah prezidenta Václava Klause a bývalého premiéra Vladimíra Špidly, Stanislav Gross udělal vše pro to, aby začátek jeho vládnutí působil co nejharmoničtěji.

Snaha udržet vztah s prezidentem co nejméně problematický, byla v jednání Stanislava Grosse patrná i v týdnech, které jmenování kabinetu předcházely - je v ní možné vidět jednak výraz úsilí nezavdat hlavě státu příčinu, aby ustavení nového kabinetu nějak komplikovala.

Může za tím ale být i jiná úvaha - prezident je u veřejnosti velmi oblíbený a nějaký konflikt s ním by mohl mít nepříznivý dopad na oblibu premiérovu. A premiér oblíbený být chce a snaží se pro to hodně dělat.

Inscenovaná bezprostřednost

Hned poté, co byla jeho vláda jmenována, šli ministři položit věnec k Masarykovu pomníku na Hradčanském náměstí. Bylo to inscenováno velice neformálně, ministři se v letním dopoledni mísili s turisty, z nichž někteří dávali hlasitě najevo údiv nad premiérovým mládím.

Podobně neformálně část kabinetu s premiérem v čele odkráčela dolů po zámeckých schodech, premiér sundal sako a pustil si novináře k tělu, na jejich otázky odpovídal ochotně a bezprostředně, když fotografové potřebovali, zastavil a otočil se požadovaným směrem.

Byla to neformálnost a bezprostřednost - pravděpodobně inscenovaná, ale inscenovaná docela efektivně. A v tom asi bude ten důležitý rozdíl mezi Špidlovou vládou se Špidlou a Špidlovou vládou s Grossem.

Nedá se čekat, že by nový kabinet projevoval nějako větší soudržnost nebo akceschopnost nebo dokonce odvahu k nepopulárním krokům. Bude ale více "s lidmi" nebo to alespoň bude důsledněji předstírat.

Mnozí komentátoři i politici Stanislavu Grossovi vyčítají, že nemá politický program, že představuje jakýsi nepopsaný list. On ale jakýsi - sice ne politický - ale přece jenom program má.

Skoro každým svým veřejným vystoupením jako by říkal: "Jsem jeden z vás. Mám stejné starosti jako vy, v televizi mě baví stejné programy, jako vás a s jejich protagonisty vždycky rád poklábosím, rád si zahraju fotbal, u Třech oříšků pro Popelku pláču."

Jeho politická vyjádření mohou být obecná až nicneříkající, s tím "nic" si ale Stanislav Gross rád stoupne na náměstí a bude ho lidem říkat s upřímným úsměvem do očí.

Naivní sliby nového premiéra

Gross ovšem v době jednání o vládě vícekrát také projevil naivitu, která u člověka, jenž má pověst zdatného zákulisního manipulátora, docela překvapí.

Vladimír Dlouhý by v první polovině 90. let také nejpopulárnější politik - jeho ODA to ale nezachránilo Ondřej Štindl, BBC

Oznámil několik záměrů, které nakonec nebyly naplněny - že ve vládě bude více žen, že se všichni ministři za jeho stranu vzdají mandátu, že jeho strana převezme ministerstvo zahraničí.

Bude-li takhle neuváženě slibovat jako premiér, mohlo by se mu to krutě nevyplatit - uvidíme jak dopadne jeho plán zavést velkorysé novomanželské půjčky.

Grossův program zatím jako by byl: když už se toho nedá moc dělat, budeme se přitom alespoň líbit, když už se toho nedá moc říct, budeme to říkat alespoň příjemně a budeme se snažit, abychom přitom nikoho neurazili.

Je jistě dostačující pro to, aby se člověk stal jedním z nejpopulárnějších politiků v zemi. Je ovšem krajně nejisté, zda se Grossovi může podařit takto získávanou popularitou vytáhnout jeho sociální demokracii ze současné krize.

Koneckonců Vladimír Dlouhý by v první polovině devadesátých let také nejpopulárnější politik - jeho Občanskou demokratickou alianci to ale nezachránilo.

Uspokojování potřeb

Možná větší vášně než sestavování nové vlády, vyvolaly v české veřejnosti party CzechTek a způsob, jímž ji policie ukončila.

Když si dnes nadávají milovníci techna i ti, kdo je nenávidí, nadávají svým způsobem sami sobě Ondřej Štindl, BBC

Ten na první pohled vykazuje známky až westernového chápání spravedlnosti - několik tisíc přestupníků se rozhodne porušovat práva jednotlivce - v tomto případě majitele louky.

Stát ale nelituje nasazení několika set mužů a značných hmotných nákladů na to, aby toho jediného před bezprávím ze strany několika tisíců ochránil. Při bližším ohledání ovšem tenhle obraz vykazuje jisté kazy.

Jakousi shodou okolností byla ta masivní síla nasazena zrovna proti lidem, které veřejné mínění nevnímá dvakrát příznivě. Například různé neoficiální automobilistické akce policie přitom ponechává bez povšimnutí, jakkoliv se na ně také sjíždí tisíce lidí a loukám zrovna nesvědčí.

Kdo ví, jestli to není tím, že vztah veřejnosti k autům je o dost méně problémový než k technohudbě. Policie se také rozhoupala k akci až když na ní majitel pozemku podal trestní oznámení, škodám navíc stejně nezabránila.

Účastníci a organizátoři celou věc vnímají jako státní represi proti alternativní kultuře. Jenomže v dané situaci se nedá odvracet kritika s tím, že se lidé na té louce na Tachovsku bavili nekomerčně ohleduplně a slušně, i kdyby to byla tisíckrát pravda.

Pokud se Rychlé šípy rozhodnou konat dobro na zahradě Dlouhého bidla proti jeho vůli, nemají právo na své straně. Na své louce zkrátka člověk může být ušlechtilý nebo naopak zpozdilý podle svého - proto si ji pořídil.

Až budou příště party pořádat, budou si lidé kolem CzechTek prostě muset najít partnera, se kterým se budou schopni domluvit.

V souvislosti s letošním festivalem sice říkají, že taková domluva existovala, a že za louku majiteli dokonce zaplatili. I kdyby to ale tak bylo, tak domlouvat podobnou věc beze smlouvy je projev až trestuhodné naivity.

Na internetových diskusních fórech se do sebe zastánci a odpůrci technoparty pouštěli s vehemencí až děsivou - například si navzájem přáli smrt. Je to docela s podivem - světy technoparty a té konzumní kultury, proti níž návštěvníci CzechTek tak protestují, k sobě totiž nemají zas až tak daleko.

V obojím hraje dost důležitou úlohu uspokojování nějakých potřeb, pokud možno okamžitě a pokud možno bez toho, aby pro ně člověk musel vynaložit nějaké úsilí.

Reklama na ledničku a laciná pseudospiritualita kolem taneční hudby se v tomto ohledu zas až tak neliší. Když si dnes nadávají milovníci techna i ti, kdo je nenávidí, nadávají svým způsobem sami sobě.