Čestmír Klos redaktor časopisu EURO

Právě kvůli tomu lidmi vyhledávaný, přestože se orientoval na zdánlivě okrajovou oblast rocku, folku, jazzu a pop music.

Když nám ho v roce 1983 ze dne na den zatrhli, nemohli mi samozřejmě zabránit, abych si tuhle zkušenost odnesl i do psaní o ekologii.

Máme jeden z nejlepších zákonů, ne-li vůbec nejlepší zákon na ochranu přírody a krajiny. Jeho působnost je však atakována množstvím žádostí o výjimky

Když to konečně sametově puklo, byla mi najednou tahle zkušenost k ničemu. A já jsem vám byl jako bez ruky. To, co jsem dosud namíchával mezi řádky, šlo najednou říct naplno a připadalo mi to jako zvednutý prápor.

O to jsem přece taky nestál. Žít v názorově otevřené společnosti se však člověk naštěstí naučí velice rychle. O to víc mě teď děsí, jaké móresy z totalitní doby s sebou vláčí oficiální česká politika.

Oni totiž i ti tehdejší soudruzi žili svým způsobem dvojatě - pro nás "dole" měli pětileté plány, hesla o lepší budoucnosti, na 1. máje kontrolované holubičky za oknem a osobně přidělovaná mávátka, s nimiž se hůř unikalo z existenčních pochodů.

Osobně však preferovali konzumní život, postavený na zvláštních obchodech se zvlášť vybraným zbožím za zvlášť nízké ceny. Doma tvrdý a bezohledný konzum, na obrazovce samé budování a oddanost Sovětskému svazu.

A bác ho, máme to tu zas. Varující příklady hledám jen v oblasti, kterou se už 21 let publicisticky zabývám: v ochraně životního prostředí.

V nedávné minulosti jsme přijali a posléze i ratifikovali všechny mezinárodní úmluvy o ochraně přírody. Většinou jedni z prvních, byli jsme viděni na špici. Jenže ani jednu však do důsledku neplníme.

Děsí mě, jaké móresy z totalitní doby s sebou vláčí oficiální česká politika

Máme jeden z nejlepších zákonů, ne-li vůbec nejlepší zákon na ochranu přírody a krajiny. Jeho působnost je však atakována množstvím žádostí o výjimky. Uplatňování v praxi je bezzubé. Zkrátka na jedné straně vitrína s ideály, na druhé straně praxe ve všech směrech ustupující požadavkům konzumní společnosti.

Velice aktuálně se propast mezi líbivým plakátem o trvale udržitelném rozvoji a mezi konzumem ovládanou praxí rozvírá při přípravě území pro celoevropský ochranný systém Natura 2000.

Evropská směrnice nám ukládá stanovit ptačí oblasti a biologicky významná území čistě na základě vědeckého zkoumání, bez ohledu na ekonomické, sociální a kulturní požadavky na tato místa.

Konsensus v krajině má být hledán až po vyhlášení vědecky zdůvodněné sítě ochrany právě proto, aby se zabezpečila trvalá udržitelnost její biodiverzity.

V českém provedení v současné době probíhá tvrdá licitace, průmyslová zóna místo ptačí oblasti, dálnice prostředkem nejznámějšího našeho hnízdiště lelka a tak dále.

Filozofie celoevropské ochrany biodiverzity v těch půtkách nikoho kromě resortu životního prostředí nezajímá. Toto ministerstvo ještě drží vědecky zdůvodněné pozice, ale obavy, že mnohé z nich v tlaku časového zpoždění pustí, jsou velké.
Pak budeme mít Naturu 2000 na papíře a budeme moci v televizi projevit svoji oddanost Evropské unii. Prázdně a formálně jako za normalizace.

Tak jsme si to já, a myslím, že ani Evropská unie, nepředstavovali. Nechtějte vědět, co si myslím mezi řádky.