Daniel Kaiser analytik BBC

Na trochu té svátečnosti měl samozřejmě plné právo a bylo taky na čase.

Od roku 1993 je to už šestá česká vláda, žádná z těch pěti - nepočítáme-li tým Josefa Tošovského, od začátku provizorní - ale neměla tak pragmatický start jako ta Grossova.

Už jsme tu měli vládu národní oběti nebo vládu sebevrahů. Teď přichází vláda všednosti.

Nikde žádné vzrušení, odnikud žádné bravo. Od Grossovy vlády čeká větší změny a novoty asi jenom prezident, ten má ale dějinný optimismus povinný.

Už jsme tu měli vládu národní oběti nebo vládu sebevrahů. Teď přichází vláda všednosti.

Čím to? Především má Gross málo času, maximálně dva roky. Nejpozději na jaře roku 2006 budou volby.

Na premiéra teď čeká veliký úkol, zvednout preference sociální demokracie z třinácti procent nejmíň na dvacet, předhonit komunisty a opět se stát pánem levicového revíru.

Na reformy asi nebude mít ani pomyšlení.

Pak je tu nejistota jménem poslanecký klub ČSSD. Několik jednotlivců, kteří dva roky dělali potíže Vladimíru Špidlovi, se zatím nezklidnili ani pod Grossem.

Je tu komunistická strana a její stále nabídnutá ruka, jejíž stisk ale špiní.

Hlavně ale je všude ve vzduchu cítit, že odumírá jedna éra a že Gross se asi stane jenom manažerem jejího epilogu.

Historie moderní české demokracie se skládá ze dvou fází. První trvala od převratu do roku 1997, v té době republiku víceméně řídila pravice.

Počáteční přehnané naděje byly postupně vytlačeny prudkou deziluzí, těch několik důležitých reforem hlavně z prvních let zmizelo v prachu finančních afér vládních stran.

Takže nový premiér by musel být opravdu politický génius, aby se o jeho vládě jednou napsalo víc, než že byla překlenovacím řešením.

Druhá fáze, která ještě úplně neskončila, se odehrává pod sociálnědemokratickou hvězdou. ČSSD nastoupila se slibem vyčistit politiku a tvářila se přitom, jako kdyby se odstraněním korupce dala odstranit i potřeba dalších reforem.

Mezitím sociální demokracie mluví o hospodářských reformách taky - žádá si to státní kasa a dobový úzus -, je ale zřejmé, že je provést nechce nebo k nim nemá odvahu.

Tak už se čeká na fázi třetí, až se mocenské kyvadlo zhoupne zpátky k ODS. Její předseda Mirek Topolánek řekl, že je mladší než Klaus a podruhé ODS před reformami už couvat nebude.

Ve chvíli, kdy se všichni důležití hráči v podstatě shodují na stejném cíli, jen to říkají s různou mírou nadšení, nemá ten rozpačitý - a rozpačitý je v tomto případě Gross - z dlouhodobějšího hlediska valné šance.

I když se dějiny neodvíjejí podle předem napsaného scénáře, tak autonomní, aby mohly ignorovat základní zákonitosti a logiku, taky nejsou.

Takže nový premiér by musel být opravdu politický génius, aby se o jeho vládě jednou napsalo víc, než že byla překlenovacím řešením, mostem mezi dvěma vývojovými fázemi.