Ondřej Štindl analytik BBC

Někteří vzpurně naladění poslanci ČSSD dávají najevo, že se až podle něj budou rozhodovat, zda Grossovu kabinetu umožní existenci nebo ho učiní minulostí bezprostředně poté, co vznikl.

Text programového prohlášení omezuje tolik různých limitů, že asi nemá smysl očekávat jiný výsledek než poněkud bezbarvý

Stanislav Gross zase slibuje úderný text, s nímž bude možné objíždět česká města a přesvědčovat občany o tom, že projekt koaliční vlády má smysl.

Text programového prohlášení a především budoucí skutky Grossovy vlády však omezuje tolik různých limitů, že asi nemá smysl očekávat jiný výsledek než poněkud bezbarvý.

Jedno z těch omezení představuje sama skladba koaliční vlády, která se sestává ze stran co do programu dost různorodých.

Navíc koaliční smlouva by měla zaručovat, že v rozhodujících věcech bude koalice jednat společně - tedy kompromisně. Ani jedna ze stran si také nemůže dovolit, aby vláda jednala v příliš okatém rozporu se stranickým programem.

Dá se tedy čekat, že záležitosti, u nichž se předpokládají nějaké větší střety, vláda prostě odsune do příštího volebního období, čímž se zaručí, že před volbami nikdo nebude vypadat jako vítěz nebo jako poražený v tom zápase.

Často se ovšem jedná o věci dosti důležité - třeba právě o zmiňovanou deregulaci nájemného.

Další limitující faktor je doba, kdy se Grossův kabinet ustavuje. Do sněmovních voleb zbývají dva roky.

Často citované politologické pravidlo přitom učí, že vlády - pokud se odhodlají k nějakým nepopulárním reformním opatřením - je udělají v první polovině funkčního období. Na zbývající dva roky mandátu si ponechají opatření, od nichž si slibují, že jim přinesou voličskou přízeň.

Možná i to motivovalo sociální demokraty ke zteči ministerstva pro místní rozvoj, od nějž si slibují, že jim umožní, aby se v regionech dobře zapsali.

Bude to prohlášení vlády, která na jednu stranu potřebuje reformovat, a zároveň je nejsilnější vládní strana přesvědčena, že by ty reformy neměly moc bolet

Co se programové prohlášení může přinést?

Bude to prohlášení vlády, která na jednu stranu potřebuje reformovat, a zároveň je nejsilnější vládní strana přesvědčena, že by ty reformy neměly moc bolet.

Vlády, v níž pohled jednotlivých stran třeba na otázku daní je dost odlišný a koaliční smlouva jim umožňuje jen politiku společnou. Kabinetu, jehož účastníci mají až protichůdné názory na zahraniční politiku, kterou bude vláda koordinovat s prezidentem, jenž ji vnímá zase jinak.

Čekat se tedy dá především jakési držení se při zdi - možná maskované trochu akčnější rétorikou. A možná pár mediálních taháků typu často skloňovaných novomanželských půjček.

Na druhou stranu - naštěstí vždycky existuje prostor pro nějaké to příjemné překvapení.