Marek Šálek novinář, redaktor časopisu Týden

Nejdříve vyhánění lidí z domovů, poté obehnání nově vzniklé pustiny elektrickými dráty a zákaz vstupu. Tomu je však konec a dnes je možné putovat tudy křížem krážem po úzkých asfaltkách, lesních pěšinách, loukách a mezích. Dělám to tak každý rok.

V uplynulých dnech jsem prošel Český les. Nečekal jsem, že budu potkávat davy, vylidněnost území táhnoucího se od Ašského výběžku po Šumavu mě přesto šokovala. Nemluvím teď o zarostlých troskách někdejších vesnic, mám na mysli nepřítomnost jakéhokoliv druhu výletníků.

Vzpomínám si dobře, s jakými nadějemi se radnice nejbližších obcí a měst upínaly začátkem devadesátých let k otevření hranic. Jak spěšně žádaly na ministerstvech, aby se co nejdřív přikročilo k budování turistických přechodů. Kolik dobrodruhů a podnikavců plánovalo přestavby starých usedlostí na penziony, restaurace, půjčovny kol.

Patnáct let po zrušení železné opony je zdejší kraj opuštěnější, než kdykoliv předtím. Těch několik málo přechodů pro pěší a cyklisty zeje prázdnotou. Tu a tam se rozpadá prkenný přístřešek, zařízení do nepohody umístěné sem v dobách porevoluční euforie.

Tehdy se tu očekávaly proudy návštěvníků. Tomu odpovídají zašlé cedule na narychlo opravených budovách, které krátce sloužily jako občerstvení a dnes jsou opět zabedněné anebo otevírají jen o víkendu.

Za pět dní jsem v jihozápadním pohraničí nepotkal nikoho s batohem na zádech a kupodivu ani jediného cyklistu. Kdo chce spatřit náznak života, musí do Bavorska.

Rozdíl mezi českou a německou stranou hranice je stále stejně do očí bijící. Na jedné straně roští, kopřivy a donekonečna se táhnoucí vojenská signálka, na druhé posekané louky, klikaté pěšiny a lavičky u potoka.

Nehostinnost tuzemského pohraničí v porovnání s bavorským je patrný i ve skladbě hmyzu. Tady komáři a hovada, tam motýli a cvrčci. Nemluvě o výskytu homo sapiens. U nás mrtvo, pusto, prázdno. Za hranicemi lidé na polích, zahradách a cestách, kola opřená o každé stavení.

Vydolovat z pěti dní strávených v oblasti jménem Český les alespoň jednu dobrou zprávu není snadné. Spolehnutí je na barevně natřené chalupy s červenými neóny a nápisy Neue mädchen - schöne preisen.

Bezchybně fungují benzínové pumpy a vietnamské tržnice, inovované pro letošní prázdninovou sezónu o fotbalové dresy se jmény Rooney, Baroš a Charisteas.

Mne potěšilo, že přibylo dobytka pasoucího se na donedávna zarostlých loukách. Zatímco krávy už pobytu na čerstvém vzduchu v kulisách českého pohraničí přišly na chuť, nás ostatní to teprve čeká.