BBCCzech

Vláda premiéra Stanislava Grosse, kterou by už dnes mohl prezident Klaus oficiálně pověřit řízením České republiky, má od začátku několik podstatných omezení, jež vyvolávají pochybnosti o její praktické přínosnosti.

Největším omezením kabinetu je předpokládaná délka jeho mandátu. Během dvou let se jistě dá udělat spousta věcí, ale jen těžko se podaří spustit nejpotřebnější reformy.

Než se někteří noví členové kabinetu stihnou rozkoukat, jsou tu parlamentní volby a v rámci předvolební kampaně se nikde na světě nedělají věci nutné a nepopulární.

V přílišné blízkosti volební mety spočívá vůbec největší problém Grossova kabinetu, neboť tento cíl zcela orientuje jeho činnost.

I když to premiér veřejně nepřiznává a snaží se dělat dojem, že hlavním úkolem této vlády je dělat dobré a potřebné věci pro občany státu, z jednání sociálních demokratů je jasné, že účast v této druhé koaliční vládě berou především jako možnost získat zpět na svou stranu zhrzené voliče, jimž se nelíbilo, že Vladimír Špidla vyrazil na pozvolnou cestu reforem.

Stanislav Gross během dvou let jen těžko bude moci otočit klesající tendenci, která je zřejmá prakticky od začátku působení trojkoalice. Nedůvěra v sociální demokracii je příliš veliká na to, aby tato strana v příštích volbách dokázala znovu zvítězit.

Gross by měl šanci na úspěch jedině v případě, že navenek utichnou kritické hlasy uvnitř Lidového domu a že ČSSD znovu začne dělat dojem disciplinované jednotné strany, která táhne jedním směrem, strany, kde se nehrají žádné neprůhledné mocenské hry.

Něco takového je ale málo pravděpodobné, o čemž nejlépe svědčí už průběh jednání o nové vládě. Situaci může ještě zkomplikovat výsledek podzimních voleb do krajských zastupitelstev, které budou pro Stanislava Grosse první vážnou zkouškou skutečné voličské popularity a spokojenosti s jeho novým vedením.

Stanislav Gross počítá s tím, že i nespokojenci uvnitř jeho strany pochopí, že ČSSD prostě nemá jinou šanci než dál vládnou v trojkoalici a na této půdě se snažit o vylepšení image.

Velký neúspěch v krajských volbách ale tento konsensus z nutnosti může silně narušit. A potom už v březnu se v sociální demokracii bude znovu rozdělovat moc, o níž se kromě Grosse budou jistě prát i přívrženci staré linie Miloše Zemana.

Přestože jejich šance nejsou veliké, ve svém středu totiž nemají žádnou skutečně silnou osobnost, což je dáno i obrovským stínem bývalého lídra, premiéru Grossovi to může hodně zkomplikovat život.

V médiích se vžilo jedno zajímavé klišé. Nová vláda je přijímána jako Špidlův kabinet, má stejný program, stejné cíle, podobné obsazení, jenom ten Špidla tu chybí. Tento rozdíl se tu podává jako drobná zanedbatelná odchylka, na níž vlastně vůbec nezáleží.

Záleží. Právě kolem drobných odchylek se točí celý svět, jak potvrzuje nejen moderní fyzika a mikrobiologické výzkumy DNA, ale už starý dobrý Lucretius, píšící svou báseň O přírodě.

Grossova vláda bude jiná, protože Stanislav Gross je úplně jiný typ politika než odstřelený Vladimír Špidla. I v politice ze všeho nejvíc rozhoduje styl, a zkuste tady najít bod, v němž se Gross se Špidlou překryjí. Nepříliš vkusný vycházkový oděv - možná.