Daniel Kaiser analytik BBC

S Českou republikou udržuje nejpřátelštější vztahy ze všech šestnácti německých spolkových zemí.

Řídit generální konzulát v Drážďanech proto znamená víc než řídit velvyslanectví řekněme v Mongolsku.

Bývalá ministryně zdravotnictví a bývalá místopředsedkyně ČSSD Marie Součková včera potvrdila zprávu, že dostala nabídkou právě konzulát v Drážďanech.

Součková, teprve před čtyřmi měsíci odejitá z vlády, ovšem Drážďany odmítla - pracovní i osobní vazby v jejím rodném Brně jí jsou důležitější.

Jako kdyby práce poslance či ministra byla výjimečnou obětí, kterou je třeba ještě dodatečně honorovat

Podle ministra zahraničí vyšla ovšem iniciativa od Součkové. Při odchodu z vlády si prý sama řekla o místo v diplomacii, tak s ní konzultoval Drážďany. Jestli platí verze Součkové nebo verze Svobody, není nakonec to nejdůležitější.

Důležitější je, že se takové úvahy ve vládních kruzích mimo jakoukoliv pochybnost vedly. V rychlém intervalu po Vladimíru Špidlovi, který jako odstupné dostal místo českého komisaře v Bruselu, se objevila druhá, tentokrát nezkolaudovaná trafika.

Součková podle diplomatických zpráv a diplomaticky řečeno zvládá němčinu na provozní úrovni. Do spolkové republiky ráda jezdila jako ministryně, hledala tam inspiraci v německých pokusech reformovat zdravotnictví. Tím ale její kvalifikace pro diplomatickou službu končí.

Nejde přitom jenom o Součkovou. Celý případ spíš naznačuje, jak se taky v české politice uvažuje. Podle tohoto způsobu uvažování politikům, kteří z nějakého důvodu výkonnou politiku buď opustili nebo klesli o stupeň níž, pod úroveň, na niž byli zvyklí, vzniká nárok na zaopatření.

Jako kdyby práce poslance či ministra byla výjimečnou obětí, kterou je třeba ještě dodatečně honorovat. Žádnou vládu národní oběti ovšem Česká republika od druhé světové války neměla.

Strana je u moci už sedmý rok a začíná si pomalu plést republiku se stranickými lázněmi

V týmu Vladimíra Špidly se hranici opotřebování přiblížil pouze samotný premiér, když jednou kombinací únavy z práce a politického rozčílení přímo ve sněmovně zkolaboval. Takhle vytížená ministryně Součková nikdy nebyla, kromě práce ve vládě stihla provozovat soukromou lékařskou praxi a ještě kandidovat do Senátu.

České straně sociálnědemokratické se nevládne úplně lehce, ve straně spolu trvale soutěží různé frakce, lidský materiál se rychle opotřebovává a je pak třeba ho někam ukládat.

Strana je u moci už sedmý rok, a jak ukazují případy Součkové, Špidly, ale třeba i exministrů Tvrdíka, Kužvarta nebo Březiny, začíná už si pomalu plést republiku se stranickými lázněmi.