Adam Drda analytik BBC

Poté, co Vladimír Špidla zhruba před měsícem oznámil, že jeho vláda končí, dával Klaus různě najevo, že do sestavování nového kabinetu bude aktivně zasahovat.

A když začátkem července pověřil Stanislava Grosse, aby dal vládu dohromady, napsal mu:

"Věřím, že se Vám v brzké době podaří nalézt řešení, které bude moci vládě zajistit takovou většinovou podporu v Poslanecké sněmovně, která bude pro mne věrohodná a která bude pozitivně přijata českou i mezinárodní veřejností. V takovém případě bych vás následně jmenoval předsedou vlády."

Klausovi prostě jiné východisko než jmenovat Grosse premiérem, nezbývalo Adam Drda

Včera prezident ze Stanislava Grosse udělal premiéra, což vypadá, že starou většinu stojednoho hlasu a starou koalici sociálních demokratů, lidovců a unionistů, tedy plán, s nímž se Gross na Hrad dostavil, považuje za věrohodnou.

Těžko říct, o co prezident svou důvěru opírá, nota bene když ji doplňuje slovy naděje, že nový kabinet bude mít "odvahu riskovat" a nebude se bát změn.

Gross přece předložil Klausovi návrh něčeho, co už existovalo dva roky a co se nakonec kvůli rozpolcené sociální demokracii zhroutilo.

Nechal sice poslance podepsat listinu, konstatující "vůli podpořit novou vládu", ale jednak je ta listina doplněna podmínkou, že nejdřív musí existovat koaliční dohoda a programové prohlášení kabinetu - a jednak se v ní vůbec nic nepraví o tom, že poslanci začnou v příštích měsících předvádět větší jednotu, než za Vladimíra Špidly.

Věcně vzato je listina jen symbolická a nemá praktický význam.

V Česku se pomalu ujal názor, že sestavit stabilní vládu znamená sehnat dost hlasů, aby ta vláda dostala první důvěru. Jenomže daleko důležitější jsou následná koaliční jednání o konkrétní podobě jednotlivých zákonů a politických kroků, daleko důležitější je zajistit, aby poslanci pro věci dohodnuté mezi šéfy koalice skutečně hlasovali.

Situace v sociální demokracii se přitom "od minula" nezměnila - a všechno nasvědčuje, že pokud se to stane, pak jen za cenu, že se odloží reformy, protože se blíží volby a vnitropartajní rozhádanost voliče zrovna nepřitahuje.

V ČSSD jsou pořád lidé, jimž se partnerství s lidovci a unionisty zajídá, pořád v ní jsou ti, kdo mají představu, že koalice neznamená kompromis, nýbrž nemilosrdné zametání se slabšími partnery. Pořád v ní je dost poslanců, kteří pokukují po komunistech jako přirozených spojencích.

Stačí dva vzbouření členové ČSSD a vláda je znovu v potížích. Stačí jedna nepřítomnost dnes již vládního poslance Petra Kotta, který opustil ODS ze zcela nepolitických důvodů.

Vstřícnost Václava Klause podle všeho nepramení z přesvědčení, že nový kabinet bude o moc lepší, než ten předchozí, ani z nadměrné víry ve schopnosti Stanislava Grosse. Daleko spíš vychází z nutnosti.

Klausovi prostě jiné východisko než jmenovat Grosse premiérem, nezbývalo: splnil jeho podmínku a nehodlá se opřít o komunisty, což také znamená, že vláda bude "pozitivně přijata mezinárodní veřejností".

ODS odmítla participovat na čemkoli, co by nesměřovalo k předčasným volbám a jiná většina v Poslanecké sněmovně prostě není.

Prezidentovi slouží ke cti, že to akceptoval a vyhnul se zbytečným průtahům.