|
Špidla padá vzhůru | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Komisař Telička přiletěl na víkend do Prahy nepochybně proto, aby si trpkou pravdu, že zmizí pod kopyty koaličních koní, vyslechl přímo od jezdců. Ale úřadující šéf ČSSD a nastávající premiér Stanislav Gross neměl na osobní rozhovor čas. Neozval se ani Grossův předchůdce a Teličkův nástupce Vladimír Špidla. To jsou asi tak všechny důvody, proč s Pavlem Teličkou soucítit. Česká vláda ho do Bruselu nominovala oficiálně na několik měsíců, přesně do posledního října, až doslouží stávající předseda Romano Prodi. Telička je nezvykle ambiciózní, v těch několika rozhovorech, jež poskytl od chvíle, kdy se jeho židle začala houpat, jenom trošku zamaskovaně říká, že právě on je zárukou kvality, odbornosti, vysokého výkonu. Jenže především je to úředník, který už od osmdesátých let pilně slouží každé vládě. Že se na chvíli málem vymanil z moci Prahy, že pobyl v orgánu, jemuž se s nadsázkou říká evropská vláda, přeci neznamená, že by v ní proto musel strávit dalších pět roků. Takové automatické právo neexistuje, žádný kariérní řád nevede do nebe. Teličkovi přitom nehrozí, že by spadl na zem, jenom bude po žebříku muset slézt o jednu dvě špršle níže. A tohle mu nikdo ze strůjců jeho velmi relativního pádu nedokáže normálně mezi čtyřma očima připomenout? Vladimír Špidla by, pravda, na takové vysvětlování asi nebyl ten pravý. Sám si o Brusel řekl s takovým důrazem, jako kdyby platilo pravidlo, že z postu premiéra se padá pouze vzhůru. Co ale zrovna jeho tolik kvalifikuje do Evropské komise? S vrcholnou evropskou politikou přicházel do styku necelé dva roky, příliš krátce na to, aby se z člověka stal státník opravdu evropského významu. Neumí anglicky. Nedávno oslavil třiapadesáté narozeniny a aktivně se rozmluvit v takovém věku za půl roku, jak to Špidla v pátek veřejně slíbil, dokáže jen výjimečný jazykový talent. Za něho se premiér asi považuje, soudě podle jeho přesvědčení, že ve znalosti němčiny ho v komisi překonají pouze Němci a Rakušané. Autor poznámky premiérovu němčinu několikrát slyšel: je opravdu dobrá na člověka, který celý život nestrávil v kuse ani měsíc za českými hranicemi, přesto mu Špidlův odhad připadá nadsazený. Komisaři třeba z Nizozemska, Lucemburska nebo Dánska - ve všech třech zemích se znalost němčiny ve vzdělaných vrstvách předpokládá víceméně automaticky - umějí německy jistě líp. Pánové Špidla i Telička mají o místo v Evropské komisi takový zájem, že se nezastaví ani před sebechválou. Oba dva - a s nimi ještě ministr zahraničí Cyril Svoboda, který si podle dostupných zpráv o místo komisaře také říkal - doprovázeli před rokem Českou republiku na práh Evropské unie. Přístupová smlouva, jejich dílo, do dějin jako vzor umění vyjednávat asi nevejde. Malý příklad z poslední doby: kvůli přístupové smlouvě se pravděpodobně bude muset zavřít několik českých cukrovarů, česká delegace si totiž nedokázala pohlídat kvótu na výrobu cukru. Podobných příkladů malé diskriminace, tichého ustupování zaběhutým západoevropským lobbistům, už na povrch vyplulo víc. Přesto se Špidla, Svoboda a do jisté míry i Telička nechávali a nechávají oslavovat jako patroni českého členství v Evropské unii, jako by ho bez nich snad ani nebylo. Každý z nich se v posledních dnech alespoň na chvilku choval tak, jako kdyby se právě on k reprezentaci České republiky v Evropské komisi přímo narodil. Co když nakonec sami podlehli vlastní propagandě? |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||