Petruška Šustrová novinářka

Tentokrát jsem ale došla až do konce. Nedozvěděla se jsem se sice nic nového, ale jakoby mi ten článek něco připomínal, něco úplně jiného, co s českou politikou vůbec nesouvisí. Jenže ne a ne si vzpomenout, co to mohlo být.

Najednou na mě z televize někdo zavřeštěl: následuj instinkt! Byla to samozřejmě reklama na nějaké zboží, ale rozhodla jsem se, že to pro jednou vezmu jako vážně míněnou radu.

I zaposlouchala jsem se, co mi velí instinkt, a velel mi odejít do vedlejší místnosti, kde máme knihovnu s dětskými knížkami. Protože instinkty mají své cesty, které rozum necvičený psychoanalýzou těžko chápe, zavřela jsem oči a poslepu nahmátla knížku. Byla to Dobrodružství Toma Sawyera.

Nevěděla jsem si s tím moc rady, a tak jsem knížku namátkou otevřela v naději, že si instinkt nějak poradí sám. Byla tam pasáž, jak Tom pomocí klukovských kouzel hledá ztracenou kuličku.

Po příslušných obřadech pronáší nad zavřenou krabičkou zaklínadlo, které je neuvěřitelně pitomé, ale zároveň nádherné, představí-li si k němu člověk naivní klukovskou důvěru. "Co tam nebylo, ať tam je! Co tam je, ať tam zůstane!" řekne Tom.

Instinkt, neinstinkt, bylo to prostě ono, článek Stanislava Grosse v kostce. A nejen článek - celá jeho politika, celá ta stylizace do chlapce, kterou lze tomuto protřelému legitimnímu dítěti české Poslanecké sněmovny těžko věřit, i snaha jeho strany nalézt pomocí nějakého tajuplného triku ztracené volební preference.

Nikdy jsem nepochopila, proč je Stanislav Gross tak oblíbený. Jaktěživa jsem od něj nic zajímavého neslyšela ani nečetla, jeho životní zkušenost je omezená na parlament a ministerstvo vnitra, a co a proč od něj kdo čeká, to si nedovedu představit.

Trochu mi to připomíná humbuk kolem hledání superstar, které ke mně prostřednictvím novin dolehlo - dojemná touha najít něco nového, co bude lepší než to dosavadní.

Moc ráda bych teď ocitovala další pasáž z Toma Sawyera o tom, jak kouzlo zapůsobilo. Ale nemohu, další stránka v knize chybí, zřejmě si ji nějaký horlivý čtenář vzal na památku. Řeknu to tedy vlastními slovy: nestalo se nic.

Co v krabičce bylo, to tam pochopitelně zůstalo. Usilovná touha, se kterou Tom pronášel "Co tam nebylo, ať tam je!", však bohužel zůstala nenaplněná.

Obávám se, že s budoucí českou vládou to nedopadne jinak. Reformy se totiž samy neudělají a neobstarají je ani sebevroucnější přání, ani sebekomplikovanější triky.

Reformy je potřeba promyslet, naplánovat a uskutečnit, a na takový úkol bude Grossova vláda zřejmě krátká. To, co v ní po kouzlu s kuličkou zůstane, na skutečnou reformu prostě nestačí.