Ivan Binar předseda Obce spisovatelů

Musel to být šikovný člověk. Pádil naplno. Necelých deset metrů za ním supěl postarší člověk se zaťatými zuby; do běhu vkládal všechny síly a zřejmě jich už moc nezbývalo.

Přesto se nepokusil zatáhnout do své záležitosti případné pomocníky. Nebo se snad zdráhal volat o pomoc? Je docela možné, že už byl vyčerpán a poslední zbytek sil - než do volání - vložil raději do běhu.

Zarputile mlčenlivý průběh nesportovního závodu bylo možné sledovat jenom pár vteřin, oba muži zmizeli v Kamzíkové ulici, aniž v zalidněném městě vzbudili špetku pozornosti. Případný pomocník spravedlnosti neměl čas posoudit situaci a zasáhnout: polapit zloděje nebo aspoň nohy mu podrazit.

Právě tu byl okraden cizinec, host v naší zemi. Všední, každodenně se opakující událost. Nikoho nezastřeli ani nerozčtvrtili, nic nevyletělo do vzduchu...

Nějak moc se u nás rozmohlo kradení. Kdyby to bylo z hladu. Ve středověku jim sekali ruce a stejně to nikam nevedlo, jejich pra-pravnuci kradou dál. Dobře živení surovci vyvolávají tlačenici v metru, aby se zmocnili cizího majetku, zoufalí narkomani vytloukají okna zaparkovaných aut a nevalný lup prodávají pod cenou v zastavárnách a bazarech s nepřetržitým provozem.

Oprsklí lupiči se nezdráhají ukrást nábytek z obývacího pokoje lidem, kteří poklidně spí vedle v ložnici. Ukradnou dítěti kočárek, nevidomému psa, housle houslistovi… Kousek od Karviné ukradli most!

Kradlo se vždycky, ale tolik? A tak bezostyšně! Lze tomu přivyknout? - Nepřineslo by úlevu, kdybychom nad tím mávli rukou, kdybychom se utěšili konstatováním, že jsou to jen malé ryby ve srovnání s tím, co bylo vytunelováno, co odteklo dírami v zákonech, odplulo na Bahamy, skončilo kdoví kde… To jsou teprve miliardy! A nezdá se, že by po nich někdo pátral, že by je někdy našli.

Krade se všude na světě a všude je to protizákonné. Kdysi to býval navíc hřích. Nepokradeš! Stále ještě přikazuje Bůh křesťanů a Židů. Jenže komu to přikazuje? Nekrade se u nás víc než jinde v Evropě? A jinak, bezostyšněji? Jako by se naši zloději nebáli božího trestu, jako by netrpěli špatným svědomím, jako by si jen rozverně hráli na četníky a zloděje.

Obávám se, že u nás být zlodějem není dnes ostuda, že se z kradení stává běžný zdroj obživy. Pravda, s jistými riziky, dopadeného zloděje čeká soud. Být kriminálníkem - je to ještě hanba?

A co my, kteří se živíme poctivě a nekrademe, kterým se krade? Co máme dělat? V daních platíme tuneláře a miliardové podvodníky, ukradený kočárek svého dítěte vyplácíme v zastavárně a svého psa kupujeme zpátky od zloděje šťastni, že ho nestihl zabít a sníst nebo prodat dál. Jak se máme zachovat?

Pečlivě zamykat na pět zámků, mít opancéřované kapsy, varovat spolucestující v tramvaji před podezřelou tlupou, nenakupovat kradené zboží v zastavárnách a bazarech, pomáhat okradeným chytat zloděje, obtěžovat policii a požadovat po ní, aby konala…? Nebo obelstít svědomí a taky se pustit do kradení?