|
Kalouskova politika zadržování | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Z obou bodů, které právě zatěžují vztahy mezi lidovci a sociálními demokraty, je spor o obsazení ministerstev méně důležitý. Lidovci totiž žádná až tak důležitá křesla nemají. Ministerstvo dopravy by se v tomto volebním období mělo jmenovat spíš ministerstvo pro stavbu ostravské dálnice, ministerstvo životního prostředí zase ministerstvo proti stavbě jezů na Labi. Resort zahraničních věcí přišel s koncem mezivládní konference, kde se dohodla evropská ústava, o nejdůležitější bod svojí agendy. Co vzniká, je nepokrytě provozní vláda, v níž půjde zřejmě hlavně o peníze: ty, které by měly z privatizace přitéct do státního rozpočtu, a ty, které by ze státního rozpočtu měly před volbami přitéct voličům vládních stran. A když už Miroslav Kalousek nezasedne na ministerstvu financí, má na obojí jakýs takýs dohled nejspíš ze své pozice předsedy rozpočtového výboru. Vlákat Kalouska do vlády, to mělo v představách sociálnědemokratických stratégů přinést záruku, že obávaný lidovecký předseda v nějakém příhodném okamžiku nezavelí k dezerci z koalice. Jenže lidové straně se daří docela dobře a v očích voličů by si zřejmě mohla uškodit, jen kdyby příliš trpně přihlížela, jak se ČSSD ve sněmovně spojuje s komunistickou stranou. Čímž jsme dospěli k druhému, z dlouhodobějšího hlediska důležitějšímu sporu: k takzvaným pojistkám na společný postup vládních stran. I když oficiálně bude pojistka platit pro všechny tři partaje, ve skutečnosti vzniká jenom kvůli ČSSD a jejím zapíraným příbuzným z KSČM. Lidovci a Unie svobody musejí tlačit na co nejdelší výčet témat, u nichž se zálet s opozicí zakazuje. Teprve podle toho, co všechno se Kalouskovi podaří do pojistky vměstnat, budeme moci posoudit, nakolik pravdivá je jeho pověst úspěšného a tvrdého vyjednavače. Za těch osm měsíců, co vede lidovou stranu, Kalousek vůči ČSSD přitvrdil a několikrát zabodoval tam, kde jeho předchůdce Cyril Svoboda předem ustupoval s vysvětlením, že sociální demokraty nechce vhánět do komunistické náruče. Rozbití široce sdíleného předpokladu, že za spojenectví s komunisty by nemohla ČSSD, ale ti, kdo ji do něj údajně zahnali, bylo asi největším Kalouskovým úspěchem. Jestli to byl úspěch trvalejší hodnoty, se ukáže velmi brzy. Každopádně i kdyby předseda lidovců se svou pojistkou uspěl, na víc než na politiku zadržování asi nemá síly. Recepty ČSSD a menších stran na ekonomické problémy a například na uvolňování nájmů se rozcházejí tak, že dokonce i zákaz spojovat se s opozicí znamená v důležitých věcech už jenom pat. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||