Leo Pavlát ředitel Židovského muzea v Praze

V časopise mě zaujal „Deník muže". Ten, kdo ho psal, byl ve čtvrtek "udřenej jak vůl". Měl totiž auto v servisu a cesta do "worku" mu autobusem trvala hodinu. V pátek se rozhodl, že "obtelefonuje pár kámošů", aby pořádně "zakalili". Nevyšlo to však, jak očekával. V "šantánu" se k nim sice "přifařily cizí buchty", ale na něj "nezbylo".

V sobotu ze svého neúspěchu u žen vyvodil, že musí zhubnout a že ke své Sandře, která "výborně vaří", půjde, jen když bude "opravdu hodně nadrženej". Co se týče jídla, nenechá si od ní dát nášup, a začne cvičit.

V neděli se muž deníku svěřil, že "sondoval v okolních posilovnách ceny permanentek". Jenže - jak doslova napsal do toho nádherného časopisu plného svůdných žen, dokonalého zdraví, úchvatných šatů a značkové kosmetiky - v posilovnách "jsou to žiďáci. Sandra říká, abych teda doma zkusil sklapovačky a dřepy".

Není tedy pochyb. České posilovny, přinejmenším některé, ovládají Židé. Jejich ceny jsou nesnesitelně vysoké, a proto si za ně zaslouží veřejné zostuzení. Kdo by se divil nadávce? Anebo je možné, že ten, kdo v "Deníku muže" spílal "žiďákům", osobně se Židy špatnou zkušenost neučinil.

Odkudsi však nepochybně ví, že Židé jsou historicky známi svým parazitováním, přemrštěnými cenami a vůbec všemožným ždímáním peněz od nežidů. Proto se Židům od nepaměti říká s odsudkem "žiďáci".

Není na tom co měnit a čtenářky časopisu milující krásu a nejvyšší kvalitu by na tuto odvěkou pravdu neměly zapomínat.

Spousta z nás bere zle zaujaté výroky proti těm či oněm skupinám lidí jako špatné počasí. Předsudky sice existují, ale tak jako neprší všude, tak také všichni neodsuzují ty, kdo jinak vypadají, věří, mluví. Není vlastně čím se zabývat.

Další muži a ženy rozvažující o zášti předsudku, usoudí, že jde "jen o slova". Jeden nesmí být přecitlivělý, že. A najdou se ještě další, pro něž předsudečná osočení mezi lidmi byla, jsou a budou. Lepší to nechat být. Copak nemáme jiné starosti? Však se uvidí.

Jenže ti, co chtějí opravdu vidět, už z minulosti i současnosti vědí, že od předsudku vede přímá cesta k diskriminaci a násilí - stačí k tomu příznivé politické a sociální okolnosti. Jsou si vědomi, že předsudky tak jako všechna apriorní, všeobecná obvinění a pomluvy ničí vztahy mezi lidmi, posilují v nich jejich horší přirozenost.

Vzpomínám si, co napsal Tomáš Garrigue Masaryk. Byl vychován jako antisemita. A byl jím, dokud na jednom výletě se spolužáky z reálky nespatřil, jak se jeden z nich, Žid, v ústraní ve skrytu modlí, zatímco ostatní se bavili. Tehdy Masaryk změnil na Židy náhled. Hodnotil je nadále podle svého rozumu, nikoliv podle toho, co se o nich říkalo.

Ta chvíle možná změnila české dějiny. Vzpomeňme na Masaryka a hilsneriádu, boj toho, který dokázal nadřadit mravnost a boj s předsudky osobnímu prospěchu a přání hysterické většiny.