Čestmír Klos redaktor týdeníku Euro

Odhaduje se, že za posledních dvacet let jich bylo u nás upytlačeno na pět set. Nikdo nebyl chycen.

Hrdinné příběhy neohrožených myslivců, kteří se neváhají postavit šelmě ani zákonu, se přesto šíří z hospod na veřejnost. Kdo však zkoumá, co jsou indicie a co myslivecká latina?

Ani vystavené lovecké trofeje doma v obýváku nemohou prý střelce usvědčit. Existují obchody, kde lze vyčiněnou kůži rysa koupit za pouhých 1500 korun.

Myslivec tedy podle svého obstarožního svědomí pouze likviduje konkurenta - a podle současných zákonů se stává sám pytlákem

Koho nehryže svědomí, když se každé ráno při vylézání z postele postaví na rysí předložku, může směle tvrdit, že si kožešinu koupil.

Nic na tom nemění, že byt jinak připomíná lovecký arzenál a je plný mysliveckých trofejí, k nimž se pán domu hrdě hlásí.

Vzácní živočichové, kteří po slibných letech přírůstků dnes v některých lokalitách stagnují, v jiných znovu vymírají, totiž na rozdíl od ohrožených exotů nejsou chráněni mezinárodní normou CITES. Takže nemusíte vlastnit certifikát o legálním nabytí rysích trofejí ani kožešin.

Vypreparovat lebky na trofeje si dokáže každý lovec sám. Vyčinit kožešinu umí jen odborník.

Myslíte si, že se u nás našel jediný, který by podezřelý úlovek oznámil? Dá se dokonce předpokládat, že někteří preparátoři se na podobnou činnost specializují.

Věřím však i tomu, že se mezi nimi najdou čestní lidé, kteří podobnou zakázku odmítnou. Ale chtějte po čestném člověku, aby bonzoval!

Klíč ke všemu drží pevně v rukou čeští myslivci, jakkoli se představitelé myslivecké jednoty dušují, že jejich členové nemají s ilegálním lovem nic společného. Buď nevědí nic o životě svých členů, nebo lžou.

Pracovníci akademie věd si totiž udělali neoficiální anonymní průzkum u pouhých dvou procent myslivců, působících v oblastech rizikových pro rysa. Sedmnáct z nich přiznalo studentům lesnictví a myslivosti, kteří průzkum prováděli, že rysa ulovili. Tři z nich více než jednoho.

Krom touhy po vzácné trofeji, kvůli nimž k nám jezdí i lovečtí hosté ze zahraničí, žene myslivce proti rysům zpozdilé myšlení, vězící někde v hloubi 19. století. Podle něj je rys škodná, která se musí nemilosrdně hubit. Zatímco přemnožená srnčí zvěř, kterou se rys převážně živí, je určená pro myslivcův stůl.

Myslivec tedy podle svého obstarožního svědomí pouze likviduje konkurenta - a podle současných zákonů se stává sám pytlákem.

Rys se v lese většinou nepotká náhodou, je třeba se dlouhodobým pozorováním obeznámit s jeho chodníčky. Na to by skutečný "neprofesionální" pytlák, ať už s uřezanou hlavní nebo samopalem, neměl čas.

Myslivce-pytláky tedy mohou podle mého soudu usvědčit zase jen myslivci. A především myslivečtí hospodáři, kteří to mají v popisu práce.

Vždyť nejvíc rysů padne poblíž srnčích krmelišť, kam se skuteční pytláci neodváží. Pokud se nenajde účinný postih hospodářů za to, že se jim v jejich honitbách ztrácejí rysové, nic se na současném stavu nezmění.

Leda až vyroste nová generace myslivců, odchovaná Václavem Chaloupkem a dalšími skutečnými milovníky lesních zvířat.

Do té doby leží na nás na všech, abychom alespoň prosadili naprostý zákaz lovu v době odchovu mláďat. V tom jsou naše zákony nejbarbarštější v celé Evropě.

Každý, kdo je v červnu spatřen s puškou, by měl být rázem podezřelý. I z odstřelu šumavské rysice, který způsobil úhyn tří mláďat a zhatil vědecký pokus.

Ze čtrnácti rysů vybavenými vysílačkami Akademie věd jich byla už polovina zastřelena. Rysice byla osmá.