Miroslav Petříček Filozof

Zatímco zpoždění je pouze nepříjemná věc, která způsobí nanejvýš mírný zmatek, předčasný příjezd vlaku by zrušil samu platnost jízdního řádu.

Je to logické: na trase se mohou objevit nejrůznější překážky či poruchy, které jízdní řád nemůže předvídat, avšak chování zaměstnanců železnice lze regulovat přísnými příkazy a zákazy.

Jízdní řád je právě proto věrným obrazem složitosti lidského světa: neplatí v něm v něm zákony, nýbrž pravidla.

Je to logické, a přesto i zajímavé: proti nahodilým událostem je jízdní řád bezmocný, aniž mu proto přestáváme důvěřovat.

Nedůvěryhodným by se ale stal v okamžiku, kdyby byl porušen z lidské moci, například kdyby lidumilný výpravčí pustil vlak na nádraží dřív, než má, protože prší a cestující veřejnost by mohla v tom dešti nastydnout.

Jízdní řád je předpis: vnáší do lidských věcí pořádek a mlčky snáší svět, ve kterém vládne náhoda a přírodní libovůle.

Tu se naopak snaží popřít přírodní zákony. Přírodní zákony totiž naopak platí pouze v takovém světě, z něhož jsou postupně všechny výjimky odstraňovány v té míře, v níž se vyvíjí věda.

Pravidla naproti tomu potvrzují naše podezření, že příroda je mnohem nevyzpytatelnější, než si věda myslí, možná dokonce zlomyslná.

Pravidla, která obsahuje jízdní řád navíc vědí, že člověka lze ovládat snáze než přírodu.

A to právě je pozoruhodné: přírodu podezíráme ze zlomyslnosti, neboť se ne vždy chová podle zákonů.

Jenže to jí jenom přikládáme lidské vlastnosti, abychom si nemuseli přiznat, že jí nerozumíme.

Člověk je naopak nevyzpytatelný ze své přirozenosti, a proto je nezbytné spoutat jeho nerozumnost předpisy.

Toto řešení je ale právě tak staré jako nejisté. Neboť, jak již řečeno, předpisy nejen předpokládají výjimky, nýbrž je i trpně snášejí, aniž by proto přestaly být předpisem.

A přesto se nestane, aby přijel dřív, než má, třebaže ho řídí strojvůdce uvnitř a dispečer venku.

Vysvětlení je prosté: kdyby se něco takového stalo, nebyla by to výjimka pravidlo potvrzující, nýbrž skutek pravidla likvidující, cizím slovem: revolta.

Jízdní řád je právě proto věrným obrazem složitosti lidského světa: neplatí v něm v něm zákony, nýbrž pravidla.

Lidumilný výpravčí z uvedeného fiktivního příkladu by byl noční můrou všech železnic.

To ale ani zdaleka neznamená, že vlak z Českých Budějovic do Prahy musí opouštět den co den a navěky nádraží v 7 hodin 45 minut. Důležité je, aby odjížděl podle jízdního řádu.

Pravidlo je vždycky možné změnit, nikoli však bez náhrady zrušit. Pravidla se dají změnit jenom tím, že se navrhnou nějaká jiná.

Ale ani tato pravda nám nedávájí pevnou jistotu. Instituce, které za předpisy zodpovídají, mají totiž sklon měnit pravidla bez toho, že by o změně informovaly veřejnost.

Omylem pak pokládáme za lidumila výpravčího, který se řídí jiným jízdním řádem, než je ten, který držíme v ruce.

Pak ale skutečně nezbývá než důrazně revoltovat.