BBCCzech

Kvůli profesionalizaci armády je potřeba do začátku příštího roku najmout několik tisíc nových vojáků a vojaček. Zájemců je hodně, ale jen málokterý z nich splní podmínky pro přijetí do české armády.

Kde je kámen úrazu? Ve fyzické kondici uchazečů a uchazeček - jen málokdo totiž projede fyzickými testy.

Žalostný stav fyzické kondice uchazečů o práci v profesionalizované armádě by neměl jít až do takového extrému, že by ochromil českou armádu.

Pravdou ale je, že velká část zájemců o práci v armádě testy neprojde. První vypadnou už při zdravotních prohlídkách - a ty jsou docela přísné.

Například nevezmou člověka, který je krátkozraký a má přes dvě dioptrie. Tímto sítem neprojede asi 40 procent a další čtvrtina lidí neprojde fyzickými testy.

Přesto ale šéf ředitelství pro nábor a profesionalizaci Luděk Švehlík věří, že do konce roku najdou těch potřebných tři a půl tisíce mužů a žen.

"Fyzická kondice současné generace je na dolní hranici našich potřeb. Každým rokem přicházejí chlapci, kteří jsou slabší než ti předcházející. Musíme nabrat zhruba 3500 mladých mužů a žen, určitou výhodou je, že se nemusíme spoléhat na nejmladší generaci."

Aby to nebyl problém, musela armáda použít jeden fígl - a sice změkčit kritéria přijímacích testů. Fyzička se u zájemců testuje na pěti disciplínách a limity pro přijetí do armády jsou kvůli špatné kondici uchazečů o 15 až 20 procent nižší, než byly ještě před několika měsíci.

Co musí uchazeč při fyzických testech předvést, popisuje Luděk Švehlík:

"Na rotopedu musí uchazeč prokázat výkonnost rovnající se zhruba běhu na dva a půl až tři kilometry, zhruba 37 leh-sedů za minutu, chlapec musí na hrazdě provést minimálně tři shyby, dívka tam musí alespoň 13 vteřin viset."

"V předklonu v sedu při napjatých nohou musí následně uchazeč dosáhnout zhruba na hloubku dlaně za špičku nohy. Ve skoku dalekém z místa musí být výkon zhruba 220 centimetrů."

Největší problémy prý dělají shyby na hrazdě, pět shybů už je prý skoro zázrak. Pokud uchazeč splní jen ty snížené výkonnostní limity, bude přijat do armády podmínečně.

A po třech měsících - během nichž bude muset tvrdě trénovat - se nechá přezkoušet, jestli už dosáhne normální výkonnosti. Takže jinými slovy nehrozí, že by se nějak měla snižovat výkonnost českých vojáků.

Já jsem se vypravila přímo do centra pro výběr vojenského personálu v pražských Střešovicích, kde jsem se od náčelníka Richarda Černíčka dozvěděla, že šanci dostanou za dva měsíce i ti uchazeči, kteří nesplnili ani ty mírnější limity.

"Limit dvou měsíců je podle výzkumů FTVS dostatečný. Za dva měsíce je člověk je schopen připravit se na to, aby byl pro armádu dostatečně zdatný."

Chlapci a dívky, nebo muži a ženy, se tedy mohou přihlásit znova do výběrového řízení.

Zájemci se o práci profesionálního vojáka mohou ucházet v rozmezí od 18 do 60 let, ale samozřejmě padesátiletých zájemců moc není.

I když, jak upozorňuje Luděk Švehlík, ani to není výjimka: "Nejstaršímu uchazeči bylo 54 let. Byl přijat, protože to byl specialista."

Nejvíce je zájemců mezi 20 a 30 rokem. Ze zhruba deseti tisíc lidí, kteří se dosud přihlásili, byla podle Luďka Švehlíka pětina žen: "Je to množství, které zhruba odpovídá zájmu v armádách okolních zemí."

Potíž je ale podle Luďka Švehlíka v tom, že armáda nemá moc velký zájem o ženy s dětmi. Co se týče fyzických testů, jsou na tom ženy prý stejně "špatně" jako muži.

A když už padlo srovnání s cizinou, potíže s kondicí prý mají i při náboru v armádách jiných zemí. I například ve Francii museli snižovat limity.

Zájemci o práci v armádě ale neprocházejí ale jen fyzickými testy, ale i psychologickými, při nichž se mapuje, kde by mohl ten který zájemce najít v armádě uplatnění.

Testy provádí psycholožka Klára Běhounková: "Mapuje se jejich rozumová úroveň, dále speciální vlastnosti jako pozornost, psychomotorické tempo, chybovost nebo naopak bezchybný výkon, odolnost proti stresu či časovému zatížení. Dále pak speciální schopnosti u konkrétních povolání."

Motivace lidí, kteří se přihlásí do armády, je různá. Jednou je to kvůli rodinné tradici - otec i děda byli vojáky a syn to chce taky zkusit, další chtějí zakusit extrémní podmínky, riskovat, další prý uvádějí jako hlavní motivaci "sloužit vlasti".

Speciální kapitolu tvoří podle Kláry Běhounkové ti, kteří chtějí k hradní stráži: "Jde o lidi klidnější, stabilnější, říkali mi třeba 'tam se neumažu' nebo 'kdybyste viděla, co dělají ženy, když přijdu v uniformě na ples'."