Jaroslav Veis publicista a poradce předsedy Senátu ČR

Začínal následující větou: Žurnalistika je ve své podstatě řemeslo, vlastně ne obtížnější než sestavování vlád.

Odvaha toho tvrzení mě poněkud zarazila a tak jsem raději otevřel originál. Stálo v něm anglicky, že žurnalistika není o nic obtížnější než "cabinet making", tedy truhlářství nebo stolařství, zkrátka výroba nábytku.

Slovo "cabinet" totiž anglicky znamená nejen vládu, ale hlavaně skříň.

Vzpomenu si na tu větu jen občas, ale pokaždé je to na počátku prázdnin. V té době bývá přece u nás dobrým zvykem zabývat se právě vládním truhlařením.

Důvod je zřejmý: Řádné volby se pravidelně konají v půli června a snad, aby nebyl narušen řád, rozhodli se antišpidlovci z Lidového domu umožnit podat vládě demisi právě teď.

Redakčním truhlářům v tu chvíli nastávají zlaté časy. Rozbíhají se do všech možných kuloárů, palce mají od mačkání tlačítek mobilů celé mozolnaté, uši od sluchátek otlačené.

Zdroje, které si nepřejí být jmenovány, avšak zato jsou něčemu blízké, se začínají množit geometrickou řadou

Z politiků spřátelených i nepřátelských páčí jména kandidátů do čela jednotlivých ministerstev.

Když se je nedozvídají, navrhují je sami a dožadují se alespoň potvrzení správnosti svých nápadů.

Zdroje, které si nepřejí být jmenovány, avšak zato jsou něčemu blízké, se začínají množit geometrickou řadou.

Aniž chtějí, proměňují se při tom často žurnalisté v listonoše: to když jim některý politický lišák vnutí informaci, kterou by rád, aby se donesla k nějakým uším, avšak z jiných úst než z politických.

A dost možná, že někteří žurnalisté se v takové poslíčky proměnit i chtějí s nadějí, že se jim to v budoucnu vyplatí.

Poté, vybaveni konečně dostatkem dřeva, začínají redakční truhláři měřit a řezat.

Na to, aby měřili dvakrát, nemají ovšem vzhledem ke konkurenci čas, a tak co nejrychleji řežou.

Prezidenta za to, že nejspíš bude kout pikle a pletichařit. Předsedy stran, že uzavírají tajné - v žurnalistickém jazyce netransparentní - dohody.

V oblibě začíná být jinak poměrně zbytečný obrat jazýček na vahách.

Sestavit z nakvap nařezaných politických prken vládní skříň, která by se neviklala, ovšem vyžaduje dost krkolomnosti.

Aby bylo možné z bývalého premiéra udělat budoucího předsedu sněmovny, je třeba ze současného předsedy sněmovny udělat budoucího ministra zahraničí.

To je ovšem názor jen jednoho truhláře. Jiný by raději do vládní skříně zabudoval jako budoucího ministra zahraničí toho, který byl ministrem před tím současným, zatímco z bývalého premiéra by rád udělal budoucího komisaře v Bruselu a ze současného komisaře zase úředníka, kterým dřív byl.

Ani když prkna dojdou, není třeba klesat na mysli. V tu chvíli nastává čas na úvahu, že vlastně ten bývalý ministerský předseda nebyl vůbec tak špatný, jak jsme o něm ještě před měsícem v našem listu tvrdili.

Jestli to někomu připomíná diskusi v hospodě před zápasem národního mužstva v hokeji nebo ve fotbalu, nedivím se mu.

Čtu si ty letní návody na výrobu vládní skříně, a říkám si, že možná jsem ten odvážný překlad tenkrát měl nechat, jak byl.

Psát do novin je fakt jen docela obyčejné řemeslo, něco jako sestavování vlád.