BBCCzech

Smlouva o výstavbě dálnice D 47 byla uzavřena velmi zvláštním a nesprávným způsobem. Současná vláda udělala dobře, když nevýhodnou smlouvu s zrušila - i když to stát přišlo na tři čtvrtě miliardy korun. S tímto výsledkem parlamentní vyšetřovací komise předstoupila před poslance.

Závěry parlamentní vyšetřovací komise, která zkoumala podmínky zrušené smlouvy pro výstavbu dálnice D 47, asi nikoho příliš nepřekvapily. Prakticky vše, co komise zjistila, dávno proběhlo médii.

To, že vláda Miloše Zemana má v dálnici D 47 neostudnější projekt svého působení, věděli všichni. A to, že nová vláda, v níž ovšem zasedlo šest lidí z té předchozí, udělala to nejlepší, když smlouvu za smluvní pokutu 750 milionů korun vypověděla, je taky dostatečně zřejmé.

Nabízí se otázka, proč vlastně komise tak dlouho pracovala, když pouze potvrdila to, co všichni dávno vědí?

Jakýkoliv výstup parlamentní komise má dvojí smysl: kromě obohacení vyšetřených faktů a analýzy, což v případě D 47 nebylo až tak přínosné, je to rovina politická.

Papíry se sněmovní hlavičkou nelze jen tak shodit ze stolu, jako se to obvykle dělává s kritickými a investigativními příspěvky novinářů. Problém je v tom, že s výsledky parlamentních komisí se většinou zachází úplně stejně jako s novinovým papírem.

Pomineme-li skutečnost, že ve sněmovně jsou zveřejněny často jen hrubé rysy zprávy a že detaily v nichž se, jak známo, skrývá ďábel, zůstanou tajné, zbývá reakce politiků, kterých se zjištění komisí bezprostředně týkají.

Opozice se v případě dálnice D 47 od počátku správně snaží, aby politici, kteří byli do uzavírání špatné smlouvy namočeni, přijali politickou odpovědnost, ale jejich snaha musela být dopředu marná.

Tradice českých parlamentních vyšetřovacích komisí je příliš silná na to, aby se změnilo železné pravidlo velící - po zprávě komise budiž zapomenuto.

Největší odpovědnost za skandální smlouvu s Housing and Construction pochopitelně nese ex-premiér Miloš Zeman, který poslední dva roky kde komu radí, jak se má vládnout, ale už nerad rozebírá, jak jeho vláda zamořila mechanismy veřejné správy a rozhodování o veřejných penězích.

Dalším odpovědným je ex-ministr dopravy Jaromír Schling, pořád ještě poslanec sociální demokracie, který donedávna klidně tvrdil, že smlouva o výstavbě dálnie D 47 byla vcelku dobrá a hlavně "standardně uzavřená".

Ze zprávy komise vyplývá, že Schling hrál v celé kauze spíše roli nosiče vody, ovšem s ministerským tričkem, které dělalo stěnu.

Poslanec Schling si tak silnou sebereflexi zřejmě nepřipustí, ale sociální demokracie by alespoň před dalšími volbami mohla uvážit, zda je vůbec snesitelné, aby podobná, slušně řečeno flexibilní figura dál působila v nejvyšší politice.

Spoluodpovědní jsou pochopitelně i další sociální demokraté, kteří ve vládě hlasovali pro zemanovsko-šloufovský projekt, a i ti, kteří byli proti a nakonec v nové vládě špatnou smlouvu zrušili, například premiér Vladimír Špidla, vláda je přece kolektiv, nikoli soubor jednotlivců.

Špidlova vina byla z větší části smazána zrušením smlouvy, zůstává ale informační dluh. Kdyby se premiér ještě zasadil o to, aby zpráva vyšetřovací komise pro D 47 byla celá zveřejněna na internetu, se všemi přílohami a dodatky, měl by hotovo.

Parlamentní komise mají smysl jen tehdy, když do jejích zpráv může nahlédnout kdokoliv, kdo má zájem. Svědectví musí být stále otevřené, jako příruční paměť, aby nebylo lehce zapomenuto a do příště se vědělo - takhle ne, přátelé.